Než jsem se oženil se Sofií, strávil jsem tři roky na pracovních cestách. Chtěl jsem si vydělat dost peněz, abych si mohl koupit byt, a to se mi podařilo. Když jsem se vrátil, začali jsme cestovat po různých čtvrtích a hledat náš vysněný byt. Nakonec jsme ho našli: třípokojový byt v centru, blízko obchodů a školy. Jediným problémem byla nedostatečná rekonstrukce. Po koupi bytu nám nezbyly peníze na opravy, ale i tak jsme usoudili, že jsme se rozhodli správně.
Abychom s opravami neotáleli, požádal jsem tchyni o půjčku peněz. Řekl jsem, že ji budu splácet z každého platu. Ona však odmítla s vysvětlením, že její mladší dcera nastupuje na univerzitu. Uplynuly čtyři roky. Rekonstrukci jsme dokončili sami. Plula jsem od rána do večera, ale dokončila jsem vše, co jsem chtěla. Pak jsem začal šetřit na auto, ale o měsíc později jsme zjistili, že čekáme dítě. V poslední době nás tchyně navštěvuje častěji. Začal jsem si všímat, že při každé své návštěvě mé ženě o něčem šeptá.
Když jsem se to snažil zjistit, ukázalo se, že sestra mé ženy si domů přivedla muže a teď tchyni vyhazují z domu. To říkal ten chlap: buď on, nebo moje matka. Teď tchyně neví, co má dělat. Všechny úspory utratila za vzdělání své dcery. A teď požadovala, abychom jí koupili byt. Ale tchyně si to nemůže dovolit, tak žádá, aby bydlela u nás.
Náš byt je prý větší, je v něm dost místa pro všechny. Manželka souhlasila, aniž by se mě zeptala na názor. Ale já jsem důrazně prohlásil, že to se nestane. Když jsem tchyni požádal o peníze, odmítla mě! A teď je v těžké situaci a chce po mně, abych šel do domu, který odmítla pomoci opravit? Ať si dělá, co chce – stejně jako jsem to svého času dělala já.
