Jednou jsem cestovala vlakem a ve stejném kupé se mnou seděla starší babička, která vypadala jako typická milá stařenka z dětských pohádek. Najednou přišel průvodčí, aby nám zkontroloval jízdenky. Babička vytáhla jízdenku a řekla: “Synu, mohl bys mi, prosím tě, pomoci ustlat postel?” Natáhla ruce: “Mně se tak třesou ruce, jsem úplně slabá…” Všichni se na ni podívali a řekli jí: “Cože?” Babička se najednou rozesmála.
– “Já jsem průvodce, ne sluha!” odpověděl chlapík hrubým tónem. Nevydržela jsem to a vložila se do hovoru: “Vlastně k vašim povinnostem patří i pomoc cestujícím, takže buďte tak laskav, mladý muži, a pomozte babičce s postelí, jinak to udělám za vás a pak přijdete o práci na jedno zavolání. Průvodčí nám vyhrožoval, že nás vysadí, ale my jsme se nevzdali.
Pomohl jsem babičce, dojeli jsme v pořádku na místo a já jsem se hned začal zabývat tím chlapem. Zatímco na nás křičel, jak jsme otravní a co všechno by nám mohl udělat, abychom mu ublížili, nahrával jsem si jeho slova na diktafon. Moje stížnost nezůstala bez povšimnutí a brzy jsem dostal oznámení, že tento zaměstnanec byl suspendován z práce. Věřím, že jsem udělala správnou věc, a mé svědomí, pokud by vás to zajímalo, mě netrápí, protože ten chlap se zachoval hrozně k bezbranné staré paní.
