V našem sirotčinci byl jeden chlapec. Jmenoval se Semen. Bylo mu pět let. Byl to velmi inteligentní, zodpovědný a klidný chlapec. Všechny páry si braly většinou děti do dvou let, ale našemu Semjonovi nikdo nevěnoval pozornost. Už jsme si zvykli, že si Semjona nikdo nevezme, ale když se objevili jeho potenciální rodiče, začali jsme všichni doufat v to nejlepší. Pro Semona si přišel manželský pár v Balzacově věku. Měli už dospělé děti, a tak si vybrali Semjona. Manželé žili v blahobytu a nebylo pro ně těžké chlapce adoptovat.
Po vyřízení všech papírů uplynul týden a Semjona přivezli zpět. Ze slov jeho nové matky vyprávím následující příběh. “Vzali jsme si chlapce domů a hned jsme mu koupili spoustu hraček a sladkostí, ale on tomu všemu nevěnoval velkou pozornost. Semjon okamžitě přilnul k mému manželovi a on k Semjonovi. Jediným problémem jsem byla já.
Nemohla jsem si na nového člověka v rodině zvyknout, a tak jsem se mu všemožně vyhýbala, ale uvědomila jsem si, že takhle to dál nejde, a vážně jsem si s manželem promluvila a všechno mu vysvětlila. Manžel si myslel, že potřebuji čas, abych si na nového člověka zvykla, ale tak to nebylo. Hračky, které jsem mu koupila, jsem sbalila do jedné tašky a rozhodla se s ním vážně promluvit. Nedokážu přesně říct, co jsem mu řekla, protože jsem byla strašně nervózní, ale za pár minut už jsme jeli autem zpátky do dětského domova. Semen se na mě za celou cestu ani jednou nepodíval. Byl naštvaný a ublížený, ale už jsme se rozhodli.
Uplynulo několik dní poté, co jsme ho předali zpět. Manžel se rozhodl zavolat, aby zjistil, jak se mu daří. “Ani nevím, jak ti to mám říct. Nikomu nedovolí, aby se k jeho tašce přiblížil. Má v ní všechny své věci. Říká, že u nás pár dní zůstane a že si pro něj táta brzy přijede. Muž uronil několik slz. V tu chvíli jsem si uvědomil, jakou hloupost jsem udělal. S manželem jsme se bleskově oblékli a šli jsme vyzvednout syna. Semjonův vztah s manželem je prostě dokonalý. Můžete je sledovat a pozorovat. A já… já se stále snažím odčinit svou vinu a budu se o to snažit vždycky!”
