Yura si na svatbě svého přítele všiml krásné dívky, která stála v rohu restaurace a popíjela. Yura se rozhodl ji oslovit, aby se s ní seznámil. – “Tahle svatba je nechutná,” řekla najednou dívka. – “Proč to říkáš?” – “Protože se všechno dělá v kolektivním zemědělském stylu. Nějaké staromódní soutěže, hostitel už není střízlivý. Teď začne banální tanec. Raději už půjdu. -(K/YK) -Počkej, kam jdeš v tuhle dobu sám, zavolám ti taxíka a odvezu tě domů. Ne, rodiče ještě spí. -Co s tím mají společného tvoji rodiče?
– Jurij tomu nerozuměl. -Jsi malý kluk? Je jasné, proč jsi za mnou přišel, oba jsme opilí, takže tu zaručeně strávíme noc. Pojďme k tobě domů. Ta dívka se jmenovala Táňa. Požádala Juraje, aby jí koupil dort, protože na svatbě žádný neměli. Přijeli jsme k Jurovi domů a strávili nezapomenutelnou noc. Tu noc usnuli. Ráno šel Jura do kuchyně a našel Táňu, jak sedí u stolu v košili a jí dort.
– “Je to výborné, posaďte se, naliji čaj. Příjemně se usadili v kuchyni a povídali si o všem možném. Jura si uvědomil, že už dlouho se s dívkou necítil tak klidně a dobře. S ní byl dům tak útulný a všechno se zdálo být jasnější, než ve skutečnosti bylo. A pak Táňa odešla. Jen tak, nenechala mu ani své číslo, ani místo, kde pracuje, ani domov.
Jurij ji začal hledat, kde se dalo. Ptal se svého kamaráda, na jehož svatbě se s Táňou seznámil, kde ta dívka je a kdo je. Ale jeho přítel nevěděl, byla to známá jeho ženy. Jednoho dne se Jurij sklesle vracel domů, když zezadu zahlédl Táňu: -“Táňo!” vykřikl, jako by spatřil něco vzácného na zemi. Objali se a od té doby se od sebe už nikdy neodloučili. A jejich svatba byla ta nejzajímavější, žádná kolektivní zemědělská svatba, jak bývá zvykem.
