Klára stála ještě chvíli a vyzývavě zírala na Marinu. V jejích očích byl vztek a pocit nadřazenosti, ale Marina se nedotkla. Její pohled byl tvrdý, hlas klidný a silueta narovnaná jako u ženy, která dobře zná svou hodnotu.
– Necháváš si toho až moc! – Clara vzplála. – Já jsem Michelova matka a ty… ty jsi nikdo!
– Vážně si to myslíš? zeptala se Marina chladně. – A přesto tě přijímám, dávám si čaj a sušenky. A ty mi platíš pohrdáním a urážkami. Buď opatrná, Claro, protože reaguješ příliš naléhavě.
Klára mrkla, upravila si svetr a těžce se posadila na židli.
Klára stála ještě chvíli a vyzývavě zírala na Marinu. V jejích očích byl vztek a pocit nadřazenosti, ale Marina se nedotkla. Její pohled byl tvrdý, hlas klidný a silueta narovnaná jako u ženy, která dobře zná svou hodnotu.
– Necháváš si toho až moc! – Clara vzplála. – Já jsem Michelova matka a ty… ty jsi nikdo!
– Vážně si to myslíš? zeptala se Marina chladně. – A přesto tě přijímám, dávám si čaj a sušenky. A ty mi platíš pohrdáním a urážkami. Buď opatrná, Claro, protože reaguješ příliš naléhavě.
Klára mrkla, upravila si svetr a těžce se posadila na židli.
