Když mi to syn oznámil, málem jsem zešedivěl. Ukázalo se, že osmnáctiletá dívka, se kterou chodil, je teď zasnoubená se mnou. A hned po této zprávě se rozhodl ji opustit. Řekl, že nechce být otcem, že takovou zodpovědnost na sebe nevezme. Strašně jsem se za to rozhodnutí svého dítěte styděla, protože chudáka dívku nechal v tak těžké situaci. Vzpomínám si, jak říkal, že dívka vyrůstala bez rodičů, jen s babičkou. Věděla jsem, že tu dívku musím najít, chtěla jsem jí pomoci.
Ale když jsem se synem o té dívce začala mluvit, začal se tématu vyhýbat nebo se zamykal v pokoji. Když spal, vzala jsem mu telefon. Myslela jsem si, že tak alespoň najdu nějaké stopy. Ale on schválně všechno vymazal. Ani jeho kamarádi o ničem nevěděli nebo předstírali, že o té dívce nevědí. Byla jsem úplně zoufalá. Najednou jsem z okna uviděla, že na naší lavičce sedí hubená dívka. Byla velmi smutná, bylo to poprvé, co jsem ji viděla na našem dvoře. S nadějí v srdci jsem sešel na dvůr a posadil se vedle ní. Všechno mi to došlo, byla to ta neuskutečněná nevěsta a budoucí matka mého vnuka.
Dívka mi všechno řekla a já ji ujistil, že jí vždycky budu k dispozici. Obě jsme se rozplakaly a objaly se. Druhý den jsem se setkal s její milou babičkou. Po porodu mi dívka řekla, že v den našeho setkání vážně uvažovala o tom, že se dítěte zbaví, protože nevěděla, co má dělat. Ale mými slovy se podařilo dítěti zachránit život. Můj syn naopak po narození vnuka okamžitě odjel do jiného města a už tam zůstal. Každý měsíc mi posílá spoustu peněz, ale já je všechny utratím za výchovu vnuka. Jsem moc ráda, že jsem babičkou, alespoň někdo v naší rodině dělá správnou věc.