Po porodu se Svitlana dítěte vzdala. Obvykle jsou takové děti okamžitě opuštěny. Bylo jasné, že s dítětem není něco v pořádku, a bylo nepravděpodobné, že by z něj vyrostl zdravý člověk. Svitlana se zeptala svého manžela, jestli by to ještě mohli zkusit a pokusit se dítě léčit, ale manžel nechal veškerou zodpovědnost na Svitlaně, a tak se rozhodla sama. Po tomto incidentu se Svitlana začala s manželem neustále hádat. V noci měla problémy se spánkem, zdálo se jí o synovi a jeho smutných očích.
Světlana obviňovala manžela, že ji v těžké životní chvíli nepodpořil, že jí neřekl, že všechno zvládnou a budou schopni vychovávat nemocného syna. V důsledku toho se rozvedli. Světlana se ještě dvakrát vdala, ale nemohla mít dítě. Prošla všemi lékaři, byla zcela zdravá, ale stále nic nepomáhalo.
Ve svých 45 letech už měla skvělou kariéru a velký byt. Ale štěstí jí chybělo. Světlana nevěděla, jak dál žít, protože to nemělo smysl. A pak se rozhodla, že najde svého syna. Ale žádné konexe a velké peníze jí nemohly pomoci tuto informaci odtajnit. Světlana ani nevěděla, jestli její syn žije, nebo ne. Jednoho dne se ztratila v myšlenkách. Svitlana odešla z obchodu. Jako obvykle hodila pár mincí žebrákovi před obchodem. Najednou se žebrákovi udělalo špatně, začal se zmítat v křečích. Světlana okamžitě zavolala sanitku a zůstala u něj.
A pak si všimla, že ten chlap má za uchem stejné mateřské znaménko jako její syn. Koneckonců měla čas podívat se na dítě jen jednou po porodu. Spolu se sanitkou odjela do nemocnice. Chlapci pomohli a Svitlana si rychle udělala těhotenský test. Byl to skutečně její syn. Vykazoval však známky nemoci. Ačkoli mu bylo 20 let, jeho vývoj se nijak nelišil od vývoje deseti dětí. Svitlana si uvědomila, že jí osud dal šanci vše napravit. Vzala si syna domů, začala se o něj starat a nyní měl její život smysl.
