Z mé sestry Aliny vyrostla hrozná egoistka. Rodiče mi jako dítěti nemohli dát všechno, co jsem chtěla, a tak se rozhodli, že to všechno dají alespoň Alině. Nic se nedalo popřít. Cokoli chtěla, to dostala. Žádná omezení. A tak vyrostla. Alina vždycky vtrhne do mého života jako bouře a pak zmizí. Musela jsem se vypořádat se všemi problémy, které mi zanechala. Nedávno to udělala znovu. Přišla ke mně domů a dožadovala se peněz. “Potřebuju pětatřicet tisíc! Bez peněz nemůžu zasedání uzavřít, protože mě na oddělení nepustí! Denisi, pomoz mi!
– Ano? Ve vaší třídě je chlap jménem Ostap. V klidu ukončil sezení. Studuješ dálkově, Alino, jakých pětatřicet tisíc za sezení? – Já bych si je vydělal sám, ale nemám profesi, musím studovat, protože takhle nenabírají! Rodiče trvají na práci a nechápou mě! Prosím, pomozte mi!” – Alina. Je to na dálku. Jaké peníze? A relace je už dávno zavřená! Nic ti nedám. – Ale ty jsi chamtivý! Jestli nedostanu titul, můžeš za to ty, protože jsi mi nepomohl! Vyběhla z bytu a hlasitě práskla dveřmi. Těžce jsem si povzdechl a rozhodl se, že všechno zjistím na děkanátu univerzity, kde studovala.
Šla jsem tedy do děkanátu a zeptala se, jak se daří mé sestře. Ženy z děkanátu byly trochu zmatené. Z nějakého důvodu nechápaly, o kom mluvím, a pak si našly nějaké informace. Ukázalo se, že Alina byla vyloučena po prvním sezení, které v prvním ročníku nezvládla. Od té doby uplynul rok. A ona si nenašla práci, ale žádala rodiče o peníze “na studium”. Kde bere tolik drzosti? Rád bych se o tom dozvěděl. Ale požádala jsem děkanát o povolení vyfotit si příkaz k vyloučení, protože o něm nevím ani já, ani její rodiče. Uvidíme, co na to řeknou rodiče.
