V dvoupokojovém bytě Margot a Borise byl nepořádek. Přijeli hosté. Přišli na svatbu Margoiny sestřenice Iriny. Ubytovali je příbuzní. Tak se k nim dostalo několik hostů. Celou noc jim nedaly spát výlety příbuzných do koupelny. Nakonec se ve tři hodiny uklidnili. Vstávali jsme v osm hodin. Abychom měli čas připravit se na svatbu. Z nějakého důvodu dorazila nevěsta Sveta. “Margot, to je katastrofa!” přiběhla k hostitelce. “Sveta, deset minut a jsme připraveni,” řekla Margot a pospíchala z jednoho rohu do druhého.
– “Tak běž,” řekla Margot a rozběhla se. Nenapadlo ji zpomalit. “Jde o tohle. Restaurace může pojmout jen omezený počet lidí. Nečekali jsme, že přijde strýček Kolja. Ani ho nenapadlo, že by dnes přišel. Ale přišel, a přišel se svou ženou.” – Zatím je to dobré, – Margot stále přemýšlela, jak se rychle dát do pořádku, – co to má společného se mnou? – Margot, drahá, ty s námi nepůjdeš. – Mám zavolat taxi? – Ne. Ty na svatbu nepůjdeš. Místo tebe pojede strýc Kolja se svou ženou. Takže s sebou přitáhli hromadu příbuzných, Margot se o všechny postarala, a se Světlanou si nebyli nijak zvlášť blízcí, potkávali se jednou za rok.
Margot se však rozhodla zachránit svou rodinu. “A pro ni a jejího manžela nebylo místo?” Svitlana se zatvářila provinile. Znělo to věrohodně. “Ale…” – Světlo, strýc Kolja tam čeká. Říkal, že na tenhle den čeká už měsíc.” – Tak to je překvapení! Měsíc čekal, tak! Svitlana mlčky zírala na podlahu. – “Vypadni z mého domu,” zasyčela Margot. “Ale my jsme tu dnes chtěli mít hosty,” zamumlala Světlana. Sbohem…
