Mému synovi je 43 let. Rozvedl se se svou první ženou a vzal si mladší ženu. Nepoučoval jsem ho. Už to není malý kluk. Pro mě je hlavní, že je šťastný. Nikdo z mých přátel nepochyboval, že se ta mladá žena vdala čistě kvůli synovým penězům. Aby tak záviděníhodného muže nepustila a pevněji si ho k sobě připoutala, snacha okamžitě otěhotněla. “Jednoho dne k nám přišel můj syn rozradostněný.
Zářil jako nová mince. Důvodem jeho radosti byl ultrazvuk mé ženy. Podle výsledků vyšetření lékaři tvrdili, že se narodí chlapec. Koneckonců vždycky snil o dědici svého podniku.
Manžel byl z té zprávy stejně šťastný jako můj syn. Měl také svůj vlastní sen – aby vnuk nesl jeho jméno. Frol je staré, vzácné jméno. Brzy jsme se s manželem rozhodli navštívit syna a snachu a promluvit si o vnukově jménu.
Syn má na starosti firmu a manželka domácnost. Položil jsem tedy snaše otázku, která nás trápila: „Jak jste se rozhodli pojmenovat syna?“ „Nepřemýšlela jsem o tom,“ odpověděla lhostejně. „Co kdybychom ho pojmenovali po tvém dědečkovi? Moje snacha se v odpověď zasmála. Vzpomněla si na svého otce, kterého nikdy nepoznala.
A její matka přišla s otcovským jménem Sergejevna. Když si uvědomila, že nemám na mysli jejího otce, řekla: „Ne. S tímhle jménem se mu budou ve škole posmívat. Nechci o tom ani mluvit,“ mávla nad tím rukou snacha.
“Můj syn proti své ženě neřekl ani slovo. A můj manžel má dokonce ledacos. Právě se dočkal vnuka, byl blízko splnění svého snu, a teď takové zklamání. Proč je moje snacha tak neuctivá ke svému tchánovi? Nejenže odmítla, ale ještě svou odpověď prezentovala s drzým výrazem ve tváři. Snažil jsem se syna přesvědčit, ale on se nechce se svou ženou hádat. A můj manžel ho po snašině demarši už nechce ani vidět.
