Lesjo, víš, že příští týden letím do teplých krajin. Máma už dokonce koupila letenku. „Možná se ke mně přidáš?“ řekl Roman nejistě. „Víš moc dobře, že pracuju a příští týden mě nikdo nepustí,“ řekla jsem podrážděně, „dovolenou mám až v červenci. „Ale máma už má koupenou letenku na dovolenou…“ „A co?
Nechci ji urazit… Stejně tam asi pojedu,“ řekl mi Roman. ‚Ano, prosím tě, hoď se na ubrus!‘ Tenhle stav mě rozčiloval. Roman nepracoval, pořád ještě studoval na univerzitě. Mohli jsme počkat do mých prázdnin a jet spolu. Ale ne, zasáhla jeho máma a koupila mu ten poukaz. A on nemohl matku odmítnout a termín dovolené posunout. Jako vždy a ve všem, maminčin mazánek. Bydleli jsme s Romanem v bytě, který mu koupila jeho matka. Byl to dvoupokojový byt.
Mám také vlastní byt, ale skromný – jednopokojový v nepříliš dobré čtvrti, takže bylo pohodlnější bydlet s ním. Od Romanova odjezdu uplynuly dva dny, měla jsem volno, takže jsem sladce spala a po brzkém vstávání se dostatečně vyspala. Uslyšela jsem klíč v zámku. Sotva jsem otevřela oči, nevěděla jsem, kdo to může být. Ale pak do pokoje vešla Romanova máma, vypadala tak šťastně a plná energie. „Lucie, vstávej! Jak dlouho můžeš spát! Koupila jsem tady nějaké tapety, pojďme je předělat, dokud je Romaska v Egyptě!
Pověsíme tapety, vybílíme strop, uděláme nějaký rámus! Za týden to zvládneme! „Představ si, Rómaška se vrátí od moře, a byt už je zrenovovaný, bude šťastný!“ – Olga Petrovna, takže Roman se bude vyhřívat na sluníčku a já mu budu po práci opravovat byt? Abych mu udělala radost? – Ano, nechceš mu udělat radost? – Ne, nechci! Představ si!
Jestli mu chceš tak moc udělat radost, udělej si ty opravy sám nebo si najmi dělníky, já se toho nedotknu. – „No, ukázal jsi svou pravou tvář. V hloubi duše jsem věděl, jaký jsi, ale nechtěl jsem tomu věřit. Takže ti řeknu tohle, miláčku. Teď už si tě můj Romaška nikdy nevezme.“ – A aby si tě vzal, musím mu do bytu dát tapetu? To je nějaká zkouška, nebo co? Rychle jsem se oblékla a zabouchla dveře. Uplynul týden. Užívala jsem si klidu a pohody ve svém malém a útulném bytě.
Zavolal Rom, který se vrátil z Egypta, a začal si stěžovat: „Ahoj, proč jsi nepomohl mamince? Upadly by jí ruce, musela si najmout dělníky!“ ‚Víš, miláčku, pojďme to s maminkou nějak udělat, beze mě!‘ odsekla jsem mu. Od konce tohoto příběhu uplynulo patnáct let. Vdala jsem se a stala se matkou dvou báječných holčiček. A Roma se potřetí rozvedla. Testem mé matky na dobrou manželku zřejmě ještě nikdo neprošel.
