Každý věk, zejména starší lidé, má své vlastní problémy. Starší lidé jsou někdy opuštěni lidmi, kterým zasvětili svůj život. Důchodci jsou často vystaveni smutku a strachu. To je hlavní důvod, proč bychom měli svým starším příbuzným pomáhat. Vždyť jsme jediní, kdo to může udělat! Věra Vasiljevna byla ve svém pokoji, když přišla její snacha Tina.
– Musíš se připravit. Chci tě někam vzít. Myslím, že se ti tam bude líbit. Věře ta zpráva zlomila srdce. Už dlouho si myslela, že se ji snacha chystá dát do domova důchodců. „A kam jste se rozhodla mě vzít?“ zeptala se ženy. „Dám vám vědět později,“ řekla Tina.
Po synově smrti se Věra Vasiljevna cítila zcela zbytečná. Když syn zemřel, dala dům na prodej a přestěhovala se ke snaše, protože všechny peníze šly na jeho léčbu. Věra Vasiljevna měla se snachou napjatý vztah, ale vnučka jí byla oddaná. Babička a vnučka spolu trávily hodně času. Věra Vasiljevna požádala svou snachu: „Můžu vidět vnučku?“ – Samozřejmě, ale musíme se co nejdříve připravit.
Babička měla pár věcí, které mohla dát do jednoho batohu. Tina vyvedla stařenku z pokoje a v duchu se s ní rozloučila. Cesta byla dlouhá a stařenku stálo hodně odvahy, aby cestou neusnula. Věra Vasiljevna se nechtěla dívat z okna, protože nechtěla vědět, kam ji Tina veze. Pořád přemýšlela, proč ji snacha neodvezla do domova důchodců už dřív.
– Tak jsme tady! Věra Vasiljevna se dívala z okna a přemýšlela, kam ji vezou. Za oknem byl krásný výhled: les, řeka, v dálce hory. Pak se žena dozvěděla, že se snacha rozhodla dát tchyni dárek k synovým narozeninám a udělat jí trochu radosti: „Kirill mi říkal, že sníš o tom, že budeš bydlet v malém domku v horách a poblíž bude řeka.
Chtěl jsem pro tebe udělat něco hezkého, a tak jsem prodal svůj byt a koupil malý domek pro nás tři. Nechtěl jsem ti to říkat předem, protože jsem chtěl, abys byla překvapená. Věra Vasiljevna nevěřila vlastním uším, když jí to Tina řekla. Neměla slov, když ji poslouchala. Po vrásčitých tvářích jí stékaly dva proudy slz. Vždycky si představovala, jak žije na takovém místě a poslouchá ranní šumění vody. Konečně se jí sen splnil. Objala Tinu a omluvila se jí za všechny jejich hádky a za to, že jí nevěřila.
