Galina a Peter se přátelí od dětství. Už ve školce byli jako voda pod mostem. Jejich dětské přátelství přerostlo v mladickou zamilovanost a pak v dospělé city. Seděli ve stejné lavici, chlapec jí nosil batoh a doprovázel ji domů. Petro od dětství říkal, že ji povede k oltáři. Všichni ve vesnici už je brali jako manžele. Halyna dlouho čekala, až ji Petro požádá o ruku. Ale z nějakého důvodu váhal. V malé vesnici ví každý o každém všechno, takže se jejich svatba očekávala už dlouho. Toho dne měla Galina pro Petra velmi dobrou zprávu.
Mladý pár se procházel po břehu řeky, když Galina sklonila hlavu a tiše řekla: „Mám novinu. Budeme mít dítě. Petr chvíli mlčel a pak řekl: „Dobře, tak počkejte v sobotu na dohazovače. Dívka radostí poskočila a nevšimla si, že se tváří nevesele. A tak nastal dlouho očekávaný den. Galina, její matka a sestra uvařily spoustu chutných jídel, prostřely stůl a všechno uklidily. Galina však rodině nic neřekla, chtěla, aby to bylo překvapení. Ale i tak se připravovali, protože očekávali hosty. Ten den se dívka nemohla uklidnit. Každých pět minut se dívala z okna. Už si začínala dělat starosti.
Hosté dorazili, posadili se ke stolu a ona naslouchala každému zvuku, který se ozýval ze dvora. Několikrát vyběhla ven. Slunce už zapadlo za obzor, ale Petro stále nepřicházel. Druhý den seděla Halyna na autobusové zastávce a přestala plakat. Zdálo se, že během noci vyplakala všechny své slzy. Uvědomila si, že ji Petro opustil. Přemýšlela, co bude dělat dál, protože za pár měsíců se o její hanbě dozví všichni ve vesnici.
Jak se podívat lidem do očí? A co rodiče? Co by tomu řekli? Najednou se někdo dotkl její ruky. Vzhlédla, a než se nadála, asi šestiletý chlapec ji chytil za krk a začal plakat: „Mami, mami, kde jsi byla? Tak dlouho jsem tě hledal! Halyna nechápala, co se děje. Přiběhl nějaký muž, pravděpodobně otec. Chtěl dítě odvést, ale chlapec objal Halinu ještě pevněji. Objala dítě a uklidnila ho. Muž si jen sedl vedle ní. A když chlapec usnul, začal jí říkat: „Je mi to líto. Denisovi se prostě moc stýská po mamince. Můj syn zůstal se mnou. Obecně se takhle nikdy předtím nechoval.
Ani nevím, co to do něj vjelo. Co máš za problém? Proč ti pláčou oči? A Galina nečekaně všechno řekla cizinci. Mlčel a pak jí nabídl: „Tak si mě vezmi. Denis si tě vybral za matku z nějakého důvodu. Možná je to znamení osudu? Budu tvé dítě vychovávat jako své vlastní. A dá-li Bůh, budeme mít spolu děti.“ ‚Ale já ani nevím, jak se jmenuješ,‘ řekla dívka. ‚Oleksandr,‘ odpověděl cizinec. O měsíc později měli malou svatbu. Přestěhovali se s Oleksandrem do vesnice, daleko od pomluv vesničanů.
Tamní lidé ji přijali dobře, protože si Oleksandra vážili pro jeho pracovitost a poctivost. Byl také upřímný a laskavý, nikdy neodmítl pomoc lidem, kteří ho o ni požádali. Halyna nevěděla, že její manžel je vedoucím kolchozu. Měli se velmi rádi. Žili šťastný život a měli spolu ještě dvě děti. Všechny měli rádi, jako by byli jejich vlastní. O mnoho let později se v jejich domě scházely děti a vnoučata. Oslavovali zlatou svatbu svých rodičů. Denis si opřel hlavu o matčino rameno a tiše řekl: „Pamatuješ si, mami, když jsem k tobě přišel poprvé? Věděl jsem, že nejsi moje máma. Ale cítil jsem, že jsi moje máma, že mě budeš mít ráda a neopustíš mě.
