– Ahoj mami, máš důchod? – Slyšel jsem rodný hlas v telefonu Anny Vasiljevny.
“Ano, synku, dostala, jen mi lékař předepsal léky větší než obvykle, srdce je úplně pošramocené,” zdůvodnila Vasiljevna.
“Musím zaplatit za auto, pak ti Koupím léky z zálohy,” nebral si servítky synek.
Anně Vasiljevné bylo 70 let, celý život pracovala jako učitelka matematiky. Svého jediného syna Viktora velmi milovala, a tak ho nemohla odmítnout dodnes. Ve všem se trápila. A Viktor stále věřil, že mu matka dluží, přestože mu patří čtvrtá desítka. Manžel Anny Vasiljevny ji opustil před 20 lety, milovali se. Osud se ale rozhodl, že si Jiřího od Anny vezme předčasně. V mládí si představovali, jak budou žít do vysokého věku a zemřou v jeden den.
Viktor nikdy nepřišel pozdě pro peníze k matce, a tak hned po zavolání přišel.
– Mami, mohla bys mi dát víc? Víš, Lucka má o víkendu narozeniny a my jsme si tento měsíc koupili medvídka s tabletem, dlouho ho chtěli, teď potřebuju dárek.
– Vityo, lékař mi předepsal léky, říká, že je musí začít brát, srdce o sobě stále více dává vědět.
– Jo, Mami, vím, že za týden budeš mít všechny léky.
Anna Vasiljevna se jako vždy se synem nehádala a dala mu tolik, kolik chtěl.
Týden byl rychlý a léky Viktor nikdy nepřivezl. Žena se začala cítit hůř a hůř. Jednou se mu dokonce pokusila zavolat, ale on odpověděl, že zatím nemůže mluvit a zavolá později. Nikdy se ale nedočkala telefonátu.
V jeden ze všedních dnů se Anna Vasiljevna cítila obzvláště špatně, neměla sílu dostat se ani k telefonu. Zakryla si oči, topila se ve spánku, toli na Jávě ji strašil obraz:
” ” Večer. Annuška mladá a bezstarostná utíká domů z večerních procházek s kamarádkami. Na schůzku jde mladý muž v uniformě. – To je Gosha! Přišel z armády! Dříve ho viděla jen z daleka, ale dívčino oko na něj položilo už dávno. Ale jak se přiznáš k pocitům, když ti bylo teprve 15 let a teď je ta holka dospělejší, změnila se v nevěstu.
Radostný Jiří kolem takové krásky nemohl projít a navrhl, že ji doprovodí domů. Anna se od této věty distancovala. A tak se mladí tajně scházeli. Rodiče mladých lidí mezi sebou byli nepřátelé, jednou se o něco podělili. Anna s Jiřím to věděli, a tak běhali tajně s vědomím, že to rodiče neschválí.”
– Anyo, Miluji tě a chci si tě vzít! Vezmeme se, budeme žít dlouho a zemřeme v jeden den. Jaký je tvůj nápad?
– Co jsi Gosha, jak bychom se narodili, kdyby se naši rodiče pohádali?
– Promluvím si s mými i s tvými, něco vymyslíme, ne, utečeme a stejně se vezmeme!
Dohodnout se Jiřímu se tak nějak podařilo, dlouho odolávali, ale nakonec se dohodli, pod jednou podmínkou, že spolu rodiče nebudou komunikovat.
V den svatby, kdy se všichni začali trápit a připravovat, se rodiče ještě usmířili. Anna byla tehdy nejšťastnější nevěstou na světě.
Po svatbě se mladí přestěhovali do města, tam se život obrátil a zavládl. O čtyři roky později se narodil syn Jan. Jak ho milovali…
Poté obraz před očima zmizel Anně Vasiljevně, když se jí náhle udělalo ještě hůř. Na dvoře stála noc, jak dlouho Anna ležela v takovém polodramatu, nevěděla. Najednou se ozvalo šum otevírajících se dveří.
– Mami, mami! Jsi v pořádku? – ozval se synův rodný hlas.
Když Viktor uviděl svou matku, téměř již bez dechu, okamžitě zavolal sanitku, sám se v slzách posadil vedle sebe, vzal ji za ruku a promluvil k ní:
– Mami, odpusť mi! Promiň, tak špatného syna. Dnes, když jsem šel spát, se mi ve snu zdálo. Stál a prosil, aby tě zachránil, říká, že není čas, aby Annuška odešla, probudil jsem se ve studeném potu a že je síla letět k tobě. Hned jsem to pochopil a uvědomil si to. Jak jsem ti to mohl udělat, protože jsem se o tebe vůbec nestaral, jen žij, i když jsem byl špatný syn, ale teď si uvědomuji, že tě nemůžu ztratit. Mami … Mami … jak tě miluju.…
O deset minut později odvezla Annu Vasiljevnou sanitka. Ženu se podařilo zachránit a po třech týdnech byla Anna Vasiljevna ztuhlá a připravená k propuštění. Viktor přijel o hodinu dříve, stál celou dobu na prahu a čekal, až se objeví matka.
Když ji přivezl domů, nevěřila svým očím. Celá lednice byla plná chutného jídla, ovoce. Na nočním stolku ležely drahé léky, ve váze byly květiny. Anna Vasiljevna už zapomněla, co je to chutné jídlo a další malé radosti. Peníze totiž nezbyly prakticky na nic. A nemyslela na sebe, hlavně, aby byla Vítková Šťastná.
Nyní se žena koupala v péči, téměř každý den Viktor se svou rodinou přijel za ženou na večeři do rodinného kruhu. Dlouho si na takový způsob života nemohla zvyknout. Ze zvyku se snažila syna strčit do důchodu, ale on to odmítl.
Viktor měl ještě jednou sen, kde ho jeho zesnulý otec objal a poděkoval za Annušku.
Dávejte pozor na své rodiče!
