Moje starší sestra brzy ovdověla; její manžel náhle zemřel; sestra zůstala se třemi dcerami. Nejstarší dceři bylo 8 let. Sestra pracovala celý den a chodila domů pozdě. Naše matka seděla s dětmi. Ale ta už byla stará. Po nějaké době zemřela.
Někdy jsem šla sedět s dívkami, ale také jsem pracovala a neměla jsem moc času trávit se svými neteřemi. Sestra hodně pracovala: musela se starat o farmu, zahradu a dům, ale nemohla v práci odejít, protože musela nějak uživit své tři děti. Když nejstarší dceři bylo 12 let, začala pomáhat matce.
Pracovala jsem kolem domu, na zahradě. Život mé sestry se trochu usnadnilo: věděla, že má v domácnosti pomocníka. Když nejstarší dceři bylo 20 let, řekla matce, že má přítele a že se vezmou. Sestra byla velmi šťastná, znala rodinu svého budoucího zetě, byl ze slušné rodiny. Byli přáteli od dětství. Sestra si už dlouho všimla, že se milují. Uspořádali svatbu a nejstarší dcera se nastěhovala k manželovi.
O rok později sestra provdala svou druhou dceru. Po 3 letech se ve vesnici začalo říkat, že se vdává i třetí dcera.
Sousedé se jí začali posmívat a říkali, že si brzy najde ženicha. Ale sestra odpověděla, že se vdávat nemá v úmyslu, že se její dcery úspěšně vdaly, mají své rodiny a ona bude moci žít s klidem. Uběhlo mnoho let. Moje sestra má teď vnoučata. Celý svůj život věnovala svým dětem – a nelituje toho. Její dcery s rodinami k ní často jezdí, scházejí se na svátky. Škoda, že po svém boku nemá svého milovaného manžela, vždycky si přál syna, i když teď už mají tři. Jsem za svou sestru moc ráda, sama jsem viděla, jaké těžkosti překonala. Kéž jí Bůh dá zdraví, vždycky jsem věřila, že všechno bude v pořádku.
