Vitalij byl radostí Oleksandra a Ludmily. Otěhotněla, když už neměla naději na dítě, když jí bylo asi čtyřicet let. Měla už dvě dospělé děti, které žily odděleně. A tady bylo nové dítě. Syn se narodil slabý a těžko jsme ho kojili. Byl však velmi inteligentní a ve škole se mu dařilo. Rodiče ho měli rádi. Ve škole byl nejlepší, nastoupil na státem hrazenou univerzitu a byl velmi nadějný. V pátém ročníku přišel domů s dívkou a řekl, že je to jeho snoubenka. Veronika se Vitalikovi vůbec nepodobala, byla překvapivě hezká: dlouhé černé vlasy, postava modelky, dlouhé nohy, jasně zelené oči.
Ludmila okamžitě zapochybovala o čistotě jejích úmyslů. Proč by tak krásná žena chtěla jejího syna? Vždyť to byla bohatá rodina. Opravdu si ho vzala z kupeckých důvodů? Když byla se snachou o samotě, řekla jí bez obalu, že pokud si dovolí vybrat jejího syna, nebude šťastná. Snažila se od ní zjistit, proč chce jejího syna. Věra však stále opakovala, že ho miluje.
Liudmyla zaostala, až když se jí narodil vnuk. Juračka byl svými prarodiči milován, hýčkali ho a měli ho velmi rádi. Stal se pro ně paprskem štěstí. O několik let později však Vitalik oznámil, že se s Věrou rozvádí. Objevil se její bývalý manžel a ona k němu utekla a plánovala, že mu dítě vezme. Tehdy se Ludmila rozzlobila, našla Věru a začala jí vyhrožovat, aby se neodvážila jim vnuka vzít.
Věra jí řekla, že není Vitalikův syn, ale narodil se jinému muži. Luda požadovala test otcovství. Sama si přečetla výsledky před synem, Věrou a jejím kohanem. Přečetla si, že Jurko je Vitalikův syn. Její milenec byl rozrušený, uražený, že ho podvedla, a brzy ji opustil. Pak ho Věra začala prosit, aby se vrátil. Vitalik našel sílu jí odpustit.
Brzy se jim narodila dcera. Žili spokojeným životem. Vitalij je velmi rodinný typ. Teprve na smrtelné posteli tchyně přiznala, že lhala, že Jurko není Vitalikův syn. Nechtěla ho však ztratit. Věra plakala a děkovala jí, protože lepšího manžela než Vitalije by nikdy nenašla, ale kvůli své hlouposti o něj málem přišla.
