Asi před 12 lety mi zemřela maminka. Táta tu zprávu nesl velmi těžce, takže pro mě bylo důležité být s ním, kdykoli to bylo možné. Málokdy jsem chodila ven s kamarádkami, protože jsem hned po vyučování spěchala za tátou, aby zase nebyl sám se svými myšlenkami. Při studiu na univerzitě jsem se seznámila se svým budoucím manželem.
O rok později jsme se vzali a narodila se nám dcera. Bydleli jsme u mého otce, protože jeho dům je poměrně velký, a on nás požádal, abychom se k němu nastěhovali, abychom se nemuseli potulovat po pronájmech a byli mu blíž. Manžel se styděl sedět většinu dne před televizí a žít z minimální mzdy, zatímco jeho tchán vydělával čtyřikrát nebo dokonce pětkrát víc, sportoval a vypadal lépe než on. Pak jsme s manželem začali mít domácí konflikty, takže jsme se rozvedli, když byly naší dceři dva roky. Zůstali jsme jen my tři: já, dcera a otec. Žili jsme dobře.
Ať už se s mým osobním životem stalo cokoli, byl jsem rád, že jsem mohl zůstat s otcem, ale netrvalo to dlouho. Jednoho léta odjel otec do sanatoria a setkal se tam s Marií. Oblíbili si jeden druhého a po návratu domů zůstali v kontaktu.
O několik měsíců později se otec přestěhoval k Marii, která, ačkoli měla dvě děti a vnoučata, žila sama. O šest měsíců později se rozhodli, že se vezmou. Před podpisem jsem se seznámil s Marií. Působila na mě jako poměrně chladná, ale velmi milá žena. Na matrice vypadali jako mladý zamilovaný pár. Ten den byl plný hřejivých okamžiků, dojemných slov a krásných chvil. Celý den jsem se snažil spřátelit s Mariinými dětmi, ale z nějakého důvodu se mi neozývaly a ke konci jsem to vzdal a rozhodl se nevnucovat.
Potom k nám otec začal jezdit jen pracovně – něco vyzvednout z domova. V takové dny neochotně poseděl s vnučkou několik minut a rychle odešel. Ani jsme neměli čas se o novinky podělit. Pak se začal pomalu vytrácet. Nepřišel na oslavu mých narozenin – neměl čas, a druhý den koukám – jel na grilovačku s manželkou a jejími příbuznými.
O svátcích nevolal, na moje telefonáty odpovídal jednou za 4 dny. Taková slova jsem od ní nečekala. “Možná by ses měla přestat plést svému otci do života? Už tě máme plné zuby. Nechte ho žít v klidu, už si s vámi vytrpěl dost. To je ještě dobré. Byl jsem úplně v šoku, když jsem stejná slova slyšel od svého otce. Od otce, kterému jsem dal svá nejlepší léta. Dnes s otcem vůbec nekomunikuji. Tato slova byla v našem vztahu poslední. Jediný problém je, že zatímco on si užívá se svými novými příbuznými, já mám jen svou dceru, protože kromě něj a dcery nikoho jiného nemám.
