Ve vesnici mého dětství, kde nyní žije moje matka – v domě postaveném mými rodiči – jsem se rozhodl vykopat studnu. Pro mou starší matku bylo obtížné získávat vodu z běžného zdroje a byla mou iniciativou potěšena.
Abychom ušetřili peníze, navrhli jsme sousedům, abychom vytvořili společnou studnu pro společné použití, ale oni to odmítli s poukazem na finanční potíže. Pochopil jsem jejich situaci a nabídl jim několikaměsíční splátkový kalendář, což také odmítli.
Respektoval jsem jejich rozhodnutí a pokračoval ve studni jen kvůli matce. Poté, co jsem se vrátil do svého městského domova, začali sousedé studnu často využívat, čímž způsobili mé matce nepříjemnosti.
Odmítli také finančně přispívat, ale neváhali vodu používat. Při své další návštěvě jsem jim dal na výběr: buď zaplatí podíl, nebo budou využívat společný zdroj. Obvinili mě, že jsem lakomý. Situace se vyhrotila, když sousedka obvinila mou matku, že je při sběru vody chamtivá, což ji rozrušilo a ovlivnilo její zdraví.
Tohle byla poslední kapka. Přišel jsem do vesnice, dal jsem na studnu zámek a klíč jsem dal matce s pokynem, aby nikomu neotvírala.
Také jsem se rozhodl zpevnit náš plot a bránu, abych zajistil soukromí a bezpečnost. Dokonce jsem kontaktoval místní policii, aby si se sousedy preventivně promluvila, aby zajistila matčin klid a zabránila jejich vnikání. Tato situace se studnou objasnila skutečnou povahu našich vztahů s těmito kdysi přátelskými sousedy. Ale za tuto dynamiku si mohou sami, že?
