Můj manžel mě opustil a odešel za jinou ženou. Asi si myslíte, že brečím. Ne, nepláču. Mému bývalému manželovi je 60 let a mně 58. Seděla jsem a přemýšlela. A uvědomil jsem si něco důležitého: celé ty roky jsem nežil správně. Lidé se mě často ptají, jestli mám ve svém životě muže. Nechci začínat nový vztah. Mou největší chybou bylo, že jsem neměl rád sám sebe. Starala jsem se o manžela, o děti, pečovala jsem o ně.
Chtěla jsem být dobrou manželkou. Myslela jsem si, že musím vařit, prát, poslouchat, podřizovat se, být submisivní. Ale naučila jsem se, že to nikdo nepotřebuje. Žena musí být tak trochu egoistka. Musíte se dožadovat, vyjadřovat svá přání. Říká se, že muž je hlavou rodiny. S tím nesouhlasím. Muž se považuje za krále a jeho žena za služebnici. Zapomíná však na jednu důležitou věc: vedle krále musí být královna. Věnovala jsem veškerý svůj čas manželovi. Zapomněla jsem na sebe, na své zájmy.
Člověk by měl mít vždycky svůj vlastní život, své vlastní koníčky. A pak by tu byl větší respekt a strach, že mě ztratíš. Pokud se rozhodne odejít, musíš ho nechat jít. Není třeba ho žádat nebo nutit, aby zůstal. Nemusíte ho prosit, aby rodinu zachránil, ani to dělat kvůli dětem.
Nemusíte se starat o to, co si myslí ostatní. Pokud je pryč, znamená to, že se musíte nadechnout a užívat si života. A hlavně mu nemusíte odpustit, pokud se vrátí a požádá o to. Nezaslouží si, aby mu bylo odpuštěno. Rozhodl se odejít a musí za to nést odpovědnost. Kdo jednou podvedl, bude podvádět znovu a znovu.
Nedoporučuji vám začít nový vztah, abyste se vyhnuli tomu, že budete sami. Nebojte se být sami. Samota má své výhody. Zaprvé si můžete dělat, co chcete, a zadruhé žijete jen pro sebe a užíváte si dne. Je lepší být sám než být prázdným místem nebo sluhou.
