V životě jsem toho hodně zažil a často jsem se s těžkostmi jen smířil. Byl jsem naivní, zavíral jsem oči nad chybami druhých, všechno jsem odpouštěl a byl jsem ochoten pro druhé sundávat hvězdy z nebe. Ale manželovi jsem jeho činy odpustit nedokázala. Myslím, že byste na mém místě udělali totéž. Třeba bude můj příběh pro někoho užitečným poučením.
Po škole jsem šel na univerzitu. Tam jsem začala chodit s jedním klukem – byl starostlivý, ale necítila jsem k němu lásku. Jen jsem si krátila čas. Ve třetím ročníku k nám přestoupil pohledný muž z jiné fakulty. Byl vysoký, opálený, atletický, se širokými rameny – okamžitě přitahoval pozornost všech dívek. V té době jsem měla už rok vztah, takže jsme si s tímhle fešákem jen povídali. Později mě začal zvát na procházky a chodili jsme spolu do kina. Čas strávený s ním mě fascinoval.
V jednu chvíli se přiznal, že by se mnou chtěl chodit. Dlouho jsem o tom pochybovala, nebyla jsem si jistá, jestli mě opravdu potřebuje. Ale nakonec jsem přerušila svůj předchozí vztah a ocitla se v jeho náručí. Brzy jsem si uvědomila, že se neomezuje jen na mě. Často se díval po jiných dívkách, a co bylo nejnepříjemnější, snadno to opětoval. Místo abych odešla, začala jsem bojovat o jeho srdce. Dělala jsem, co jsem mohla, abych ho udržela u sebe: psala jsem mu diplomy, vařila mu, prala mu prádlo. Bydleli jsme spolu na koleji, ale on mě jen využíval. Když jsem měla hotový diplom, přestal se o mě zajímat. Začal mě ignorovat. V zoufalství jsem mu zalhala a řekla mu, že čekám dítě.
Zdálo se mi to jako jediné východisko. Vzali jsme se, ale nemohli jsme počít dítě. Pak jsem mu řekla, že jsem o dítě přišla. inzeráty Nikdy jsem ho neviděla tak šťastného a bolelo mě to. Přestěhovali jsme se do pronajatého bytu a oba jsme pracovali. Žili jsme dobře, ale těžko se to dalo nazvat rodinným životem. Místo klidného večera doma dával přednost hlučným večírkům s přáteli. Jednoho dne mi jeho přátelé řekli, že ho viděli v kavárně s jinou dívkou. Vtipkovala jsem, že to nejspíš byla jeho sestra nebo kolegyně. Ale něco se ve mně zlomilo. Nebyl lhostejný ke krásným dívkám a strach, že ho ztratím, mi zatemnil mysl. Snažila jsem se stát dokonalou, aby mě neopustil. Na internetu jsem náhodou narazila na stránku svého prvního přítele. Byl šťastný: měl krásnou ženu a dceru.
Žárlil jsem na jeho ženu, které věnoval lásku, jež byla kdysi určena mně. Myslela jsem si, že bych měla být na jejím místě. Minulý víkend jsem byla u své sestry. U šálku čaje mi najednou řekla, že mě manžel podvádí. Jako obvykle jsem to obrátila v žert, ale uvnitř mě to bolelo. Rozhodla jsem se, že u sestry nezůstanu, a vrátila jsem se domů. Když jsem otevřela dveře, uslyšela jsem sténání nějaké ženy.
V ložnici jsem našla svého manžela s cizím mužem. “Vypadni odsud! Copak nevidíš, že máme práci? Měl jsi strávit noc u své sestry! Musíš jí říct o změnách plánů. Nedívej se na ni tak, je plachá,” řekl. Tohle jednání pro mě bylo ranou. Ten den jsem utekl z domova. Dlouho jsem se nemohl rozhodnout, zda se vrátit. Přespal jsem v levném hostelu a přemýšlel o tom. Ráno jsem si uvědomila, že ho stále miluji. Nemůžu mu odpustit, ale možná se přes to dokážu přenést. Vrátila jsem se, omluvila se a nabídla mu, že budu předstírat, že se nic nestalo. Myslíš, že udělala dobře? Co měla udělat?
