Nyní máme, milí čtenáři, vědecký základ pro to, abychom se s klidným svědomím vyhnuli “oblíbeným příbuzným”. A pokud vám někdo z vašich příliš aktivních příbuzných něco vyčítá: “Proč ani nepřijdeš pomoct tetě vykopat brambory?” nebo
“Říkáš mi švagrová, ale nepozveš mě na návštěvu”, klidně jim pošli studii holandských vědců v messengeru. Mimochodem zveřejněnou v renomovaném časopise Social Psychological and Personality Science.
Podle studie psychologů Olgy Stavrové a Donninga Rehna z Tilburské univerzity tedy každodenní úzká komunikace s příbuznými… zhoršuje zdraví a zvyšuje riziko úmrtí.
K tomuto nečekanému závěru dospěli vědci po analýze průzkumů a pozorování 50 000 účastníků Evropského sociálního průzkumu od roku 1984. Ukázalo se, že účastníci, kteří omezili komunikaci se svými příbuznými na 1-2krát měsíčně, výrazně zlepšili svůj psychický stav. A ti, kteří s nimi museli komunikovat častěji nebo s nimi dokonce žili, mnohem častěji trpěli nízkým sebevědomím, nespokojeností se životem, podrážděností, depresemi a nervozitou.
Negativní vliv na psychický stav měla také naprostá absence komunikace s příbuznými, stejně jako nutnost vidět je každý den. Ideální možností, jak je uvedeno v článku, je komunikovat s příbuznými jednou měsíčně a s těmi nejbližšími jednou týdně. To pomáhá vyhnout se “nekvalitní” komunikaci, která je vnímána spíše jako povinnost než potěšení, způsobuje stres a zvyšuje riziko předčasného úmrtí.
Proto je naše “Chceš, abych umřel na ty brambory?” v reakci na tetiny výčitky samozřejmě vtipem, ale se zrnkem pravdy.
