Své tři děti jsem vychovávala sama. Můj manžel náhle opustil tento svět a já jsem nezačala nový vztah, protože jsem neměla čas. Pomohli mi rodiče a tchyně, ale i tak to bylo velmi těžké.
Mé nejstarší dceři je nyní 28 let. Mám další dvě děti, obě dvacetileté, které žijí v jiném městě, studují na institutu, pracují a mou pomoc nepotřebují. Moji synové byli vždy samostatnější a organizovanější než dcera. Dcera studovala denní studium a já jsem jí studium platil. Po ukončení studia si našla práci, seznámila se s mužem a vdala se. Zdálo se, že se jim daří dobře, žijí v klidu.
Inzeráty Děti vyrostly a dokázaly se samy uživit: “Konečně můžu žít sám za sebe”. Ale jednoho dne za mnou přišla dcera s manželem a požádali mě, aby u mě mohli zůstat a našetřit si na nový byt. Předtím bydleli v pronajatém bytě. Začali jsme spolu bydlet v mém třípokojovém bytě. Zpočátku bylo všechno v pořádku, děti byly tiché, ale pak si začaly vodit kamarády, chodily pozdě domů, dělaly hluk a hádaly se. To mi vadilo, protože jsem starší člověk a chtěla jsem žít v klidu a pohodě, alespoň nějakou dobu. Mluvila jsem s nimi, ale nic se nezměnilo: všechno pokračovalo stejně.
Pohádali jsme se v den, kdy mladí muži a jejich přátelé slavili povýšení mého zetě a já jsem ležela ve vedlejším pokoji s migrénou. Každý, kdo si tímhle peklem prošel, ví, jak těžké je to přežít. Požádala jsem dceru, aby nedělala hluk. Byla zmatená, ale souhlasila. Pak se mnou dva dny nemluvili. O několik dní později za mnou přišla dcera s nabídkou.
Požádala mě o půjčku, aby si mohli koupit byt. Odmítla jsem a ona mi na to řekla, že jsem špatná matka: dobří rodiče zajišťují svým dětem bydlení a já si nechci vzít půjčku ani pro svou dceru. Ještě ten večer si sbalili věci a odstěhovali se.
