“Lucina je moje oddaná přítelkyně. Léta jsme žily byt od bytu, sdílely tajemství a pomáhaly si s domácími pracemi. Po smrti manželů jsme obě zůstaly samy. Marek nedávno odvezl Lucinu do domova důchodců. Už dlouho tušila, že by její syn mohl mít takový plán. Proto se na to náležitě připravila a pořádně ho propleskla.”
Syn vzal Lucinu do domova důchodců.
S Lucinou jsme sdíleli starosti i radosti po mnoho let. Byly jsme sousedky, a když nám zemřeli manželé, staly jsme se ještě většími přítelkyněmi. Bylo štěstí, že jsme nebyly úplně samy a mohly se na sebe spolehnout. Začaly jsme vařit společné večeře, bylo to prostě levnější a vždycky méně práce.
Lucinda měla jednoho syna, který se o ni moc nestaral. Pořád se zmiňoval o tom, že časem bude muset jít do domova důchodců a pak se o ni nebude muset starat a sem tam jí přinese nákup. To mu vyhovovalo. Jednoho dne svůj slib splnil a konečně jí sehnal místo v domově důchodců. Bez mrknutí oka ji tam odvezl.
Ale zkomolila jeho čísla
Lucy byla ostražitá. Znala svého syna dobře a věděla, že ji tam chce zavřít a pak byt pronajmout a vydělat na tom. Byla nervózní i z prodeje nemovitosti. Přijala proto příslušná opatření.
Převedla byt na mě! Takže když se její syn vrátil, už jsem na něj čekal ve svém bytě. Ukázal jsem mu papíry a řekl mu, že tady nemá co hledat. Řekla jsem mu, ať přivede Lucy zpátky, že pak na něj byt převede. Jinak by ho nedostal ani po její smrti.
Syn neměl na výběr.
Syn je velmi lakomý a chamtivý na cennosti. Byl vzteklý, ale vyhověl. Vrátil Lucindu a hned s ní sepsal smlouvu. Připojil do ní informaci, že byt bude po její smrti patřit jemu, ale že se o ni musí starat, dokud je naživu, a nemůže ji dát do domova důchodců. Byl jsem na svého přítele hrdý. Má výhodnou nabídku a vhodně ji využívá.
