S bratrem jsme po babičce zdědili téměř stejnou částku, což bylo docela dost. Rozhodli jsme se je utratit různými způsoby.
Já jsem přidal část svých úspor a koupil si pěkný dvoupokojový byt. Můj bratr odjel na dovolenou se svou přítelkyní, zahrnul ji drahými dárky, chodil do restaurací a uspořádal drahou svatbu. Jenže jeho přítelkyně ho těsně před svatbou odkopla. Teď si pronajímá pokoj v mizerné ubytovně.
Nedávno se celá rodina sešla na oslavě výročí jeho otce. Během oslavy začali matka s otcem naříkat nad tím, že bratr žije v tak hrozných podmínkách.” – “Když si na to vzpomenu, vhání mi to slzy do očí. Přála bych si, abychom si tě s tvým otcem mohli vzít k sobě domů. Náš byt je velmi malý,” řekla máma a zavrtěla hlavou. “To je v pořádku, mami, chápu, že nemůžeš, ale co tvoje sestra?” zeptal se bratr. V klidu jsem dojídal salát, když se na mě s očekáváním podívalo několik párů očí. Málem jsem se té pozornosti zasmála.
– “Cože?” Nejdřív jsem to nechápal: “Myslím, že je nespravedlivé, že ty máš vlastní byt a já bydlím na koleji. Nech mě bydlet s tebou.”
– Můj bratr řekl vzdorovitě. Máma s tátou souhlasně přikývli. Moje obočí se pochybovačně zvedlo: “To myslíš vážně? Ty, Glory, jsi měla stejné možnosti koupit si byt jako já, ale rozhodla ses utratit peníze jinak. Je to moje chyba? Nemůžu a nechci tě pustit do svého bytu.
Jsem naprosto spokojená, že žiju sama. Je mi líto, ale nejsem zodpovědná za neuvážené činy tohoto mladého muže. Máma s tátou se velmi rozzlobili, že svému bratrovi vůbec nechci pomoci a že jsem bezcitná. Měli to proti mně. Je mi to jedno, protože si myslím, že mám v této situaci pravdu.
