Jako matka dvou dcer, které jsou nyní vdané a žijí odděleně ode mě, jsem byla vždy ráda sama. Když se moje druhá dcera před čtyřmi lety vdala a opustila mě, velmi se mi ulevilo. Stala jsem se sama sobě ženou v domácnosti a rozhodla jsem se, co budu vařit, kdy a jak budu uklízet a co budu dělat ve volném čase. Nikdy jsem se necítila osamělá, vždycky jsem si našla něco, co jsem mohla dělat sama.
Četla jsem knihy, dívala se na filmy, chodila na procházky nebo celé hodiny seděla u okna, pila čaj a o všem přemýšlela. Teď, v 59 letech, mám tři vnoučata – dva syny od nejstarší dcery a novorozenou dceru od nejmladší. Obě mé dcery mají skvělé manžele, dobře žijí a živí své rodiny. Ale když se dcery vdaly, okamžitě jsem jim řekla, aby se mnou nepočítaly jako s chůvou pro vnoučata.
Dala jsem jim jasně najevo, že se ze mě chůva nestane ani ve stáří. – Mám vlastní firmu a osobní život. Začala jsem chodit s jedním mužem a on mě často bere na procházky. “Dříve jsem kvůli dcerám neměla žádné vztahy, veškerou pozornost a čas jsem věnovala svým dětem,” řekla jsem v rozhovoru s kamarádkou, “do výchovy dcer jsem vložila hodně úsilí a od manžela nebyla žádná pomoc. Všechno jsem dělala sama.
Teď chci žít pro sebe a užívat si života ve stáří. Moje nejstarší dcera mi nedávno řekla, že chce jít do práce, ale nemůže najít hlídání pro svého mladšího syna. Navrhla mi, abych dala v práci výpověď a starala se o něj. Odmítla jsem s vysvětlením, že mám svůj vlastní život a nemohu být zodpovědná za její děti.
Nedovolím, aby za mnou vnoučata chodila v noci, a nechci jim dělat chůvu. Chápu, že dcery mohou v budoucnu potřebovat mou pomoc, ale teď musím žít sama za sebe.
Moje nejstarší dcera si myslí, že jsem špatná babička, protože nepeču palačinky, neokopávám zahradu a nestarám se o její děti. Ale já si myslím, že je od ní sobecké očekávat, že tyhle věci budu dělat já. Chci věřit, že mě dcery v průběhu let pochopí a podpoří mou touhu být s nimi v klidu i ve stáří.
