Nikdy nevíte, jak se váš život vyvine, ale vždy doufáte v to nejlepší. Fjodor a Máša byli legálně manželé pět let a během této doby se jim narodil syn Míša. Nedávno mu byly tři roky. Máša byla opět těhotná. Fjodor si uvědomil, že se musí něco změnit, protože s příchodem dalšího dítěte bude mít velký nedostatek peněz. Fedor si našel novou práci a začal za prací cestovat. Plat byl více než slušný a Fedor z něj měl velkou radost. Do narození dalšího dítěte zbývalo něco málo přes měsíc a Fedor musel odejít. Máša se zlobila. Ale Fedir řekl: Fedir řekl: Fedir: “Potřebujeme peníze a já odcházím.” O měsíc později se vrátil. Nikdo nebyl doma. Muž zavolal na místo souseda.
Žila tam starší žena. Petrovna otevřela dveře a uviděla sousedku. “Díky Bohu, že jste přišla. Jsem příliš starý na to, abych seděl s dětmi.” “Jak to myslíš?” Fjodor se zeptal: “Tvoje je pryč, nechala mě s Míšou.” “Je Máša v nemocnici? “Už ne, porodila dvojčata a opustila je. V nemocnici byl pro tebe vzkaz.” Fedir nic nechápal a vydal se do porodnice. Byl pozván do ordinace vedoucího lékaře. Lékař mu v klidu vylíčil celý příběh, jak požádali jeho ženu, aby neopouštěla děti atd. a že mu nechala vzkaz. Vzkaz byl krátký. “Omlouvám se, jako matka mnoha dětí jsem se nehodila, tři kluci jsou moc, odcházím, sbohem.” Fedir byl v šoku ze všeho, co se stalo.
Za každou cenu se mu podařilo děti z nemocnice odvézt. Chlapce pojmenoval Kolja a Tolja. Ale nedokázal jsem si představit, co s nimi teď budu dělat. Šel jsem si pro radu do Petřivné. “Synu, všemu rozumím, pomůžu, jak budu moct, ale děti hlídat nemůžu. Dole máme dívku s pedagogickým vzděláním, která si hledá práci. Zkuste si s ní promluvit.” Fedir se rozhodl to risknout, stejně neměl na vybranou. Když už děti unesl, musel něco udělat. Otevřela mu asi o osm let mladší dívka; pozdravil ji a řekl, že je sousedka z horního patra.
“Ano, znám vás, pojďte dál.” Fjodor vešel dovnitř, byt byl v naprostém pořádku a nádherně voněl. Nataša mu nabídla čaj a on ho s radostí přijal. “Přišel jsem za tebou pracovně. Asi jste už slyšel, že jsem zůstala sama se třemi dětmi. Chci ti nabídnout práci. Dobře ti zaplatím, ale budeš se muset starat o novorozence a dalšího chlapce.” Nataša se té nabídky zalekla, ale plat byl lákavý. Po dlouhém přemlouvání souhlasila
. Přijela brzy ráno a odjela pozdě večer. Byla velmi unavená. Byl čas jít na další směnu. A Nataša zůstala sama. Petrovna jí pomáhala, jak jen mohla, aby si Nataša alespoň trochu odpočinula a měla možnost zajít do obchodů a na trh. A nějak, aniž by si toho někdo všiml, se Nataša přimkla k chlapcům. Fedor přišel s dárky, snažil se pomoci s dětmi a dopřát Nataše alespoň týden dovolené. Ale za dva dny se zase vrátila. Dívka prostě nemohla žít bez dětí.
Fjodor opět odešel a Nataša žila téměř pořád v jejich bytě a neměla na sebe dost času, ale děti rostly a ona dělala všechno ze zvyku. Při jedné z návštěv Fedir požádal Natálii, aby si ho vzala a legálně získala děti do své péče. Nataša souhlasila. považovala ty úžasné chlapce za své a nedokázala si představit, že by jí je někdo mohl vzít. Žili spolu už pět let a Fedor jí dával jen málo peněz, vždycky zmizel.
Po další návštěvě Natalii řekl, že se zamiloval do jiné a odchází. “Neber mi děti, bez nich bych byla ztracená,” vrhla se mu Natálie k nohám. “Nevzala, nepotřebuju je, jsi jejich zákonná matka. Ale slib mi, že svým synům řekneš, že mají dobrého otce.” Natalie se zamyslela a řekla: “Slibuji. Ale musíš mi slíbit, že se nikdy neukážeš a děti nebudou vědět, kdo jsou jejich rodiče.” Aby ochránila sebe i své syny, prodala Natalia svůj a Fjodorův byt a koupila dům v jiné čtvrti. A začaly jejich šťastné dny.
Děti rostly a ve všem matce pomáhaly. Natalia z nich vychovala slušné lidi. Nejstarší se oženil a už má vnoučata. Natálie byla velmi šťastná, že jí Bůh dal takové děti. Byl víkend a všichni byli doma. Kluci pracovali na zahradě a uklízeli. Ona a její snacha připravovaly oběd. Její vnoučata hlučně pobíhala kolem.
Natálie si oknem všimla, že někdo přišel na jejich dvůr. Když vyšla ven, uviděla poněkud staršího muže. Když se na něj podívala, zděsila se: “Co tady děláš, ty zaslíbený? “Rozmyslel jsem si to, potřebuju peníze, nebo spíš plné financování.” “Cože?” Přišli za ní její synové; Natálii divoce bušilo srdce. “Mami, kdo je to?” “Synové, nepoznáte mě, jsem to já, váš otec.”
“Jak to myslíš, otče?” podívali se na sebe chlapci. “Doslova, jste moji synové a já jsem nebyl v žádné daleké zemi. Měl jsem jinou rodinu a teď jsem sám a nemám žádné peníze, mám nárok na vaši podporu, na všechno jsem přišel.” “Mami, co to ten člověk říká, co je to za otce a kde byl celou tu dobu? ” “Jaké štěstí, našla jsi někoho, kdo tě sem zavolal? ” “Přišel jsem sám a ona není tvoje matka, tvoje vlastní matka tě opustila. Zůstala jsem s tebou sama a ona se o tebe postarala.” Natálie začala pomalu klesat k zemi. Všechno se jí točilo v hlavě. Nejstarší syn ji zvedl a přitiskl k sobě. Opatrně ji odnesl do domu. Položil ji na pohovku a začal jí líbat ruce.
O pět minut později vešla do domu dvojčata. Žena ležela a plakala. “Odpusť mi, ano, já tě neporodila, on je tvůj otec a já nevím, kde je tvá matka. Ale nemám nikoho dražšího ani bližšího. Jsi celý můj život.” Posadila se na pohovku a vzlykala. Vzhlédla a viděla, že před ní klečí všichni tři její fešáci a za nimi stojí snacha a drží dva nezbedníky. “Mami, ty jsi nejbližší, jediná, a nikoho jiného nepotřebujeme. Šli jsme s tím otcem k bráně. Slib nám, že už nikdy nebudeš plakat. Nikdy nedovolíme, abys někomu ublížil.” Všichni tři se ji pokusili obejmout. Přitiskla je k sobě a každého z nich políbila. Vnoučata přiběhla a začala dělat hluk. “Babi, dej nám taky pusu. ‘ Všichni se společně zasmáli. Celá místnost byla naplněna láskou velkého mateřského srdce.
