S manželem jsme dvacetiletí. Po svatbě jsme se rozhodli, že se přestěhujeme k jeho matce, dokud si nenašetříme peníze na vlastní bydlení. A tchyně je skvělá, jsem do ní zamilovaná. Naprosto mi rozumí, jde s dobou a módou, nikdy mě nekárá ani nepoučuje.
Má jednu neobvyklou vlastnost, ale to se mi líbí. Tchyně mi vždycky říká pravdu do očí. Ať je to jakkoli bolestivé, nikdy nic nezamlčí. Pak jsem si uvědomila, že to je její nejlepší vlastnost, protože přesně vím, co si myslí, a nepocítím klam. Navíc se nakonec vždycky ukáže, že má pravdu.
Pak mi manžel zavolal, že se vrátí o něco později, protože se s kamarády rozhodli, že si zajdou na pivo do baru a trochu se zklidní. Jako mladá manželka jsem ho naprosto chápala, takže jsem nezačala dělat scény. Jenže můj muž přišel domů až po půlnoci, a ne za slíbené tři hodiny. Tchyně přivítala syna s mokrým ručníkem v ruce. Jakmile manžel překročil práh domu, tchyně ho začala mlátit: -O ty parchante, tvoje žena na tebe čeká doma, venku je tma a ty si hraješ venku s kamarády.
Stál jsem tam a smál se té situaci. Pak se tchyně otočila ke mně a řekla: – A ty, proč se směješ? Tvůj manžel přišel domů uprostřed noci, vezmi si pánev a pomoz mi.
Po této scéně jsme se všichni zasmáli a nechali manžela jít spát. A moje tchyně mi vyprávěla, že když byla sama mladá vdaná žena a její manžel začal pít, tchyně stála při svém synovi. Nechala ho dělat, co chtěl. Tak se její manžel opil a ona to pro svého syna nechce, takže musí mít situaci pod kontrolou i takovými žertovnými metodami.
