Vdávala jsem se, když mi bylo 17 a mému manželovi 28 let.
V 18 letech jsem už byla těhotná. Narodil se nám krásný, zdravý syn. Byla jsem nejšťastnější člověk na světě. Myslela jsem si, že jsem trefila jackpot, protože za mužem o 11 let starším než já jsem si připadala jako za kamennou zdí. To bylo jen zpočátku. Pak jsem začala mít řadu hrozných hádek a rozepří, ne s manželem, ale s jeho matkou. Vytýkala mi cokoli: neumím vařit, vstávám brzy, plýtvám spoustou čaje. A můj muž všechno poslouchal a hrál to s ní.
To bylo ještě před narozením našeho syna. Po přírůstku se to zhoršilo. reklamy Tchyně mi pořád říkala, že špatně držím seno, špatně krmím a dokonce i špatně masíruju. Ale náš pediatr říkal, že to dělám výborně. Postupně se vše stávalo vážnějším. Tchyně mi řekla, že musím přijít o rodičovská práva, protože nemám ponětí, co si s dítětem počít. Jednoho dne mi řekla, že zavolá na úřad péče o dítě. Tehdy jsem si uvědomil, že je konec.
Zavolal jsem otci a požádal ho, aby mě vyzvedl. Mezitím jsem si rychle naházela věci do kufru. Když jsem si balila kufry, překvapilo mě, že můj manžel tiše sedí s maminkou v kuchyni a nijak nereaguje na to, co se děje. “No jistě,” pomyslela jsem si, “maminka mě o to nežádala…”
V tu chvíli jsem si uvědomila, že se mi to nelíbí. Když jsem naházela věci dovnitř a nasedla do auta, vydechla jsem si úlevou – noční můra skončila. Při dalším setkání se synem o sobě naši bývalí příbuzní dali vědět, když přišla řeč na cizí policisty.
Byli rozhodnuti nezaplatit nám ani halíř. Za tím účelem tchyně zavolala svému oblíbenému vnukovi, který, jak řekla, vypadal se svým otcem jako dva hrášky v podpadku. Tehdy jsem se znovu přesvědčila, že jsem udělala všechno správně. Jestliže jsem si dříve vyčítal, že jsem svého syna připravil o otce, teď jsem si byl jistý, že jsem ho o otce nepřipravil, že jsem ho před otcem zachránil.
