Alla byla její spolužačka. Učily se spolu od první třídy. Naďa byla obyčejná dívka, dcera inženýra. Ale Alla byla ve třídě považována za elitu. Její otec byl v jejich městě velkou osobností. V mladších třídách bylo všechno tiché a klidné. Ale od osmé třídy začala Alla a její kamarádky brát Naděždu vážně. Neustále si ji dobíraly a posmívaly se jí. Vybarvovaly jí novou bundu fixy, polévaly ji lepidlem, přelepovaly jí lavici křídou nebo před ní schovávaly učebnice.
A tak to pokračovalo až do maturity. Naďa hodně plakala a trpěla. Kvůli Alle se stala ve škole terčem posměchu. Rodičům opakovaně říkala, že ji spolužáci šikanují. Rodiče ji rovnou odmítli přeložit na jinou školu. Jen opakovali, že před problémy se neutíká a že je třeba boj prostě přijmout a přežít. Učitelé také všechno viděli, ale dělali, že si toho nevšimli. Nemohli mít k Alle žádné připomínky, protože její otec byl místní hlavoun. Nadia se zlomeným srdcem ukončila devět tříd a utekla ze svého města daleko. Kvůli spolužačce nepřišla ani na maturitní ples. V Moskvě začala Naďa svůj život od nuly. Vystudovala školu, pak institut. Vdala se za velmi bohatého a perspektivního muže. Před třemi lety se jí narodil syn. Její manžel ji nosí v náručí.
Nadia přijíždí do svého rodného města za matkou jen zřídka. Má na to místo špatné vzpomínky, a tak je matka častěji navštěvuje v hlavním městě. A nedávno se jí minulost znovu připomněla. V sobotu šla Nadia s manželem nakoupit do supermarketu a potkala Allu, jejich školní tyranku. Když Alla uviděla Nadiu, vrhla se na ni s otevřenou náručí. Bylo to, jako by byly staré nejlepší kamarádky. Nadia byla v šoku. “Nemám ponětí, co se jí v tu chvíli honilo hlavou. Nemohla přece zapomenout na všechno, co se stalo ve škole.
Pochopila bych, kdyby se mi omluvila a v klidu mi všechno vysvětlila. Ale ona se prostě rozhodla předstírat, že se nic nestalo,” vypráví Nadia své kamarádce Světlaně. Alla nebyla v obchodě sama, ale se svým manželem. Ukázalo se, že její manžel také nebyl posledním člověkem ve městě, a Nadin manžel ho dokonce znal. Slovo od slova se dali do řeči. Někdo jim nabídl společný oběd, ale Naďa hned odmítla. Těžko se jí na to vzpomínalo, ale doma manželovi o všem řekla. Ten se rozhodl, že Nadě poví něco málo o životě Ally a jejího vyvoleného.
Žena o tom nechtěla nic slyšet, ale koutkem ucha zaslechla, že Alla a její manžel se dlouho léčili s neplodností. Moc si přáli děti, ale Alla nemohla otěhotnět. “Takhle Bůh trestá,” pomyslela si Nadia. O několik dní později jí zavolala matka. Tehdy se do celého toho zmateného příběhu neplodnosti vneslo světlo. – “Hádej, koho jsem dnes potkala na poště?” řekla Nadina matka. Dnes jsem potkala matku Ally Parfomenko. Vzpomínáte si na ni?
Nejspíš si vzpomínáte, že jste se s ní na střední škole pohádali. Tak tady to je. Aloška takové štěstí neměla. Její život se vůbec nevydařil. Po škole nikam nechodila a začala chodit do nočních klubů. Stala se naší místní “celebritou”. Pak s někým otěhotněla, ale ten někdo dítě opustil. Do poslední chvíle čekala, až si to rozmyslí. Pak šla na potrat.
Ani ona to dítě nechtěla. A po operaci lékaři Alle řekli, že už nikdy nebude moci mít děti. Když byla mladší, tato zpráva ji příliš nerozrušila. Ale teď, když si našla hodného pána, se z toho stal skutečný problém. Allin manžel si děti opravdu přeje. Jednou dokonce své ženě řekl, že se s ní rozvede, pokud nebude moci rodit. Tak to prostě chodí. Dovedete si to představit? Naďa poslouchala matku a nevěřila vlastním uším. Alla se tváří, že je tak slušná.
Tahá manžela po klinikách, oba se léčí. Ve skutečnosti ale všechno dokonale ví a jen mu fouká prach do očí. Naděždu dokonce napadne sebrat odvahu a říct Allinu manželovi celou pravdu. Pomstít se pachateli za všechny slzy a utrpení, které musela Naďa ve škole snášet. Ale tyto myšlenky se rychle rozplynuly, protože Allu už potrestal Bůh.
