V sobotu ráno jsem běžela koupit mléko na trh. Viděla jsem svou bývalou tchyni zabalenou ve vlněném šátku, jak prodává zakysanou smetanu a mléko.
Okamžitě jsem se k ní rozběhla a objala ji. Stalo se, že můj první manžel mě nepovažoval za dobrou ženu, i když jsem vařila, uklízela a dobře vydělávala. Tak jsme se po osmi letech manželství rozešli. Světlana Anatolijevna byla velmi dobrý člověk. Žili jsme spolu v jejím dvoupatrovém domě asi čtyři roky. Měla mě ráda jako vlastní dceru a byla šťastná, že má tak hospodárnou snachu.
Říkala, že si alespoň ve stáří odpočine. Měla radost z našeho syna, svého vnuka, a taktně mi s ním pomáhala, aniž by všechno brala na sebe. A když bylo Jurijovi pět let, řekla tchyně, že už není mladá žena a chce na dítě přepsat veškerý svůj majetek. Můj muž ji od toho začal odrazovat, aby se neunáhlila a neudělala nějaké unáhlené kroky.
Byla jsem tehdy upřímně překvapená, protože jsem na tom neviděla nic špatného, naopak. O několik týdnů později mi manžel řekl, že se seznámil s jinou ženou. Řekl, že je se mnou nešťastný. Vysvětlil mi, že ta druhá žena je skutečná hostitelka a že by byla skutečnou manželkou. Sbalila jsem si věci, vzala syna a odešla od něj. Babička se s vnukem vídala poměrně často, později, když Jura vyrostl, za ní jezdil na návštěvu. Zeptala jsem se tedy své bývalé tchyně, proč prodává na trhu v takové zimě a v takovém věku. Najednou se rozplakala. Řekla, že její syn a snacha se rozhodli založit rodinnou minifarmu. Babička dostala tu nejjednodušší roli – prodávat vše na trhu.
Bylo mi jí tak líto. Je to tak dobrý člověk. Neumím si představit, jak někdo v jejím věku může takhle pracovat celý den a za každého počasí. Koupil jsem všechno, co jí zbylo, i když jsem to nepotřeboval, a dlouho jsem ji pozoroval, jak pomalu kráčí k autobusům…
Později jsem ten příběh vyprávěl Jurovi. Promluvili jsme si o tom a rozhodli se, že babičku vezmeme k nám. Zavolali jsme si taxi a jeli jsme starou paní vyzvednout. Byla velmi překvapená. Neochotně šla s námi. Nyní žijeme všichni tři společně. Babička každý den vaří výborná jídla, raduje se z Jurových úspěchů ve škole a prostě žije… A můj syn ani jeho nová snacha se nikdy neozvali, aby se zeptali, jak se jí daří. Velmi se na nás urazili, protože teď musí zaměstnat člověka do práce, a to nebylo součástí jejich plánů – vůbec.
