Sestra mé ženy přišla o práci a už si nemohla pronajmout byt. Příbuzní potřebují v těžkých chvílích pomoc. Moje žena ji pozvala k nám.
První týden byl skvělý. Yulia se chovala velmi dobře, dávala nám výborné snídaně, obědy i večeře. Kdyby chtěla, uměla uvařit tak dobře, že byste si jen vycucali prsty. A pak ji to všechno přestalo bavit. Prostě se zavřela v pokoji, který jsme jí dali, dívala se na televizní pořady a vycházela ven, jen když musela jít na pohovor.
Pak přestala i mýt nádobí, ale zvykla si brát ze skříně oblečení mé ženy. Mé ženě to nevadilo, ale mně se to nelíbilo. Koneckonců jsem kupoval drahý oblek pro ni, ne pro její sestru. Když jsem vyjádřil nespokojenost kvůli své ženě, Elena řekla, že jsem jen egoista.
Olino překvapení nabylo nových rozměrů. Jednoho dne řekla, že potřebuje auto, aby mohla jezdit na pohovory. Z nějakého důvodu moje žena souhlasila, že jí dá své auto. Pak po nás Olja začala vyžadovat labužnické snídaně, obědy a večeře, aniž by nás požádala, abychom si vzali své věci.
O čtyři týdny později hledala práci s menším nadšením. Většinou zůstávala doma, sledovala televizní pořady a jedla brambůrky.
Z nějakého důvodu se Olya nakonec rozhodla, že jsem její poslíček. Jednoho dne jsem se vracel z práce a ona mi zavolala: “Sergeji, prosím tě, přines mi kolu a zastav se v lékárně a kup nějaké dámské hygienické potřeby.
Když jsem jí řekl, že se mi dnes nehodí jít do obchodu, začala se nade mnou rozhořčovat, že jsem líný egoista. To byl konec mé trpělivosti. Když jsem přišel domů, sbalil jsem jí věci a ukázal jí dveře.
