Mám známého. Vdala se ve dvaceti letech z velké lásky. S manželem spolu chodili už od školy, v osmnácti se k sobě nastěhovali a vzali se ve dvaceti, když Lera otěhotněla. Jejich velká láska však byla zničena, když Lera zjistila, že ji manžel podvádí.
Stalo se to o čtyři roky později. Rozvedli se. Koupili byt, ve kterém žili před svatbou. Většinu peněz dali novomanželům jejich rodiče a zbytek rodiče Lery, ale byt byl napsán na jejího tchána. Jak si umíte představit, Lera nedostala nic. Vrátila se s prázdnýma rukama do domu svých rodičů i se svým dítětem. Začala tvrdě pracovat a šetřit, jak jen mohla. Teprve když byl její syn v sedmé třídě, mohla si koupit byt. Byl to jednopokojový byt ve velmi špatném stavu. Za dva roky byla Lera schopna provést zásadní opravy. Za dva roky byla Lera schopna provést generální opravu.
Brzy splatila půjčku a začala přemýšlet o dvojce. Její syn byl už poměrně starý, když se Lera seznámila se svým manželem.
Byl rozvedený, měl dvě děti, byl spojencem policie a vydělával méně než Lera. Syn s ním našel společnou řeč. S nevlastním otcem chodili do tělocvičny a sledovali fotbal. Lera stále šetřila peníze, protože chtěla synovi pro začátek odkázat jednopokojový byt. Potřebovala si znovu sama koupit dvoupokojový byt. Leřin přítel Andrej nechtěl Leru požádat o ruku, a to jí nevadilo, protože už jí bylo čtyřicet a nechtěla podruhé běhat na matriku.
Všechno se ale změnilo, když zemřel Leřin dědeček. Svůj prostorný dvoupokojový byt v centru odkázal dceři a vnučce rovným dílem. Matka Lery nabídla, že byt přenechá jí. Byt nepotřebovali, ale Lera mohla ke svému podílu přidat své úspory a koupit si pěkný byt. Mohli by se tam přestěhovat a pronajímat jednopokojový byt, dokud bude jejich syn svobodný.
Lera to považovala za dobrou možnost. A jakmile podle toho začala jednat, Andrij se zmínil, že ji miluje a chce jejich vztah legalizovat. Po registraci manželství si koupí byt. “Je mi 44 let a sním o vnoučatech, ne o bílých šatech. Jsem se vším spokojená. Co se týče oprav, už jsem se s týmem domluvila, všechno udělají včas a peníze nepotřebuji. Nechtěla Andrije urazit a říct, že sotva stihne platit alimenty a zbytek příjmů utratí za sebe. Jídlo si kupuje jen občas. Neměl by mít nárok na tento byt. To nedává smysl. Přesto se pohádali. Andrij nazval Leru žoldákem a řekl, že on pro ni tolik udělal, a ona… “Byla jsem tehdy mladá a hloupá a přišla jsem o byt. Stejnou chybu už neudělám.
