Jednoho dne jsem se po náročném dni v práci rozhodla zajít do supermarketu. Věděl jsem, že tam budou fronty, ale doma jsem neměl nic k večeři ani k snídani. Poté, co jsem nakoupil, jsem šel k pokladně. Přede mnou stála obrovská fronta a podobná se okamžitě vytvořila i za mnou. Přímo přede mnou ve frontě stála stará paní.
V košíku měla jednu mrkev, tři brambory, půl bochníku chleba a dvě vejce. Ano, je to skromné, ale co naděláte, když chudí důchodci mají sotva na komunální služby… Po kontrole babiččina nákupu se dvacetiletý pokladní zeptal, jestli už všechno zkontroloval, nebo jestli v košíku ještě něco nezbylo. Stařenka mu jen ukázala prázdný košík. Pak pokladní vstala a řekla jí, aby počkala maximálně 10 minut.
Všichni ve frontě se začali rozhořčovat. Jak můžete opustit práci během dopravní špičky? Už jsme chtěli zavolat ochranku, když se objevil chlapík s velkým vozíkem plným jídla. Byly tam mléčné výrobky, cereálie, ovoce, zelenina, sladkosti: sušenky, bonbony, čaje, káva – všechno! Chlapík všechno zboží vyfasoval, sám za všechno zaplatil a požádal ochranku, aby pomohla babičce všechno odnést domů. Všichni jsme byli překvapeni tímto projevem laskavosti a upřímnosti. Kdo by to byl řekl, že mladí lidé, na které si všichni tolik stěžují, jsou ve skutečnosti o několik hlav výš než mnozí dospělí. Po tomto příběhu se snažím konat dobro při každé příležitosti, protože to, co je pro nás samozřejmostí, může být pro někoho jiného luxus.