Je škoda, že jsem si spoustu věcí uvědomil až po padesátce, ale teď hodlám žít jinak. Mám jednu dceru. Ale ona sama má šest dětí. Jsou od sebe vzdáleny jeden až dva roky. Vdávala se velmi mladá, bylo jí právě osmnáct.
Takže zatímco ona skládala zkoušky, já jsem seděl se svými vnoučaty. Když dětem nebylo dobře, také jsem s nimi seděla… Když se ohlédnu zpět, uvědomuji si, že jsem dělala skoro všechno.
Dcera prostě vychovávala jedno dítě za druhým… A abych byla upřímná, v té době mě hlídání opravdu bavilo a užívala jsem si ho. V té době v mém životě to bylo nutné. Přesněji řečeno, potřeboval jsem se něčím zaměstnat a nemyslet na to, co mě v životě čeká. Faktem je, že po svatbě mé dcery mě manžel opustil. Mít děti mi zřejmě pomohlo zapomenout. Pak jsem šla do invalidního důchodu a od narození jsem měla jednu nohu kratší než druhou.
Tak jsem se nechal strhnout prací a úplně jsem zapomněl, že mám právo na soukromý život… Před týdnem se stalo něco, co mi otevřelo oči. Měla jsem doma spoustu práce, která se nahromadila během doby, kdy jsem byla u dcery a hlídala vnoučata.
Upozornila jsem ji tedy, že musím jít domů, aby věděla, že děti zůstanou nějakou dobu u ní. Dostalo se mi odpovědi, která mě zasáhla jako facka: “Proč musíš jít domů? To nevadí, že mám schůzku s přáteli a nemám s kým nechat děti? Vždyť nikam nepůjdeš! Sedni si a hlídej vnoučata, stejně nemáš nic jiného na práci.
Podívej, jak se jí daří! Tehdy jsem ani neměl slova, která bych jí řekl. Jen jsem se otočil a odešel. Ať se pro jednou postará o děti sama. Naro dyty – naro dylya, ale musím se o ně postarat já… Její slova mi otevřela oči, abych si uvědomil, jaký život žiju, nebo spíš nežiju vůbec. Najednou jsem si uvědomil, že nemám žádný osobní život. Navíc moje dcera si neváží toho, co pro ni dělám.
Kvůli vnoučatům jsem přestala chodit na jógu. A kvůli nim se už nebavím se svými přáteli. Samozřejmě jsem si šest let našel výmluvy, abych s nimi nemusel jít na schůzku. Alespoň jednou za měsíc jsem si našel čas. Teď už je to všechno! Už jsem prožil většinu svého života. Je čas přestat ignorovat své touhy. Nikdo nebude žít můj život za mě. Je čas žít pro sebe, ne pro někoho jiného.
