Několik let jsem pracoval v zahraničí a nakonec jsem se rozhodl vrátit domů za rodinou. Objali jsme se a políbili, rozbalili dárky a já se rozhodl zeptat: “Kde je moje máma? Ukázalo se, že máma už nebydlí ve svém bytě, ale pronajímá si pokoj v ubytovně. Bylo to rozhodnutí mé snachy. Když jsem přijela k matce domů a vešla do pokoje, nevěřila vlastním očím a rozplakala se. Ale začněme znovu od začátku. Když jsem dokončil univerzitu, dostal jsem nabídku pracovat v Německu.
Tak jsem souhlasil. Matka mě podpořila. V té době jsme spolu žili tři: já, moje matka a můj mladší bratr. Bratr ještě chodil do školy a já jsem dokončil univerzitu, sbalil si věci a šel do práce. S rodinou jsem se stýkal jen zřídka, protože jsme nežili moc dobře a doma jsme neměli počítač s internetem. Někdy jsem jim jen zavolal, abych se zeptal, jestli je všechno v pořádku. Takové hovory byly pro nás velmi drahé, takže jsme spolu mluvili jen zřídka.
Uplynulo několik let. Já jsem dál pracoval v Evropě, můj bratr dospěl a dokončil školu. Po maturitě si přivedl domů dívku a řekl, že si ji vezme, protože jeho Máša byla v té době už těhotná. Matka mu to samozřejmě požehnala. Bylo docela těžké přežít toto odloučení, ale díky práci a všem útrapám, které jsem musela snášet, jsem se stala mnohem silnější a sebevědomější ženou. Vydělávala jsem slušné peníze, ale touha vidět svou rodinu byla silnější.
Proto jsem se rozhodl vzít si zaslouženou dovolenou a odjet domů za rodinou. Můj synovec už je ve škole a ještě jsem ho neviděl. Rozhodl jsem se, že o své návštěvě nikomu neřeknu. Udělal jsem z toho překvapení a přinesl dárky. Když jsem zazvonil, objevil se na prahu cizí muž. – Dobrý den. Vy musíte být Maria, že? – Ano, a kdo jste vy? Představil jsem se a dívka rychle zavolala svého bratra. Objali jsme se, chvíli si povídali a já se zeptal: “Kde je máma? Bratr se unaveně podíval dolů a neodpověděl mi. V první chvíli jsem se dokonce lekla. “Ona už tady nebydlí,” odpověděla Máša. Tahle odpověď se mi moc nelíbila. – Kde je? – Na ubytovně. – Na jaké ubytovně?
O čem to mluvíš? S těmito otázkami jsem se obrátil na bratra, ale ten mlčky sklopil oči: “Andrii, můžeš mi odpovědět? “Ano, přišel jsi sem bez ohlášení a teď se nás vyptáváš. “Jdi za matkou a na všechno se jí zeptej!” odpověděla mi Máša ostře. Ani jsem se nerozloučil a hned jsem šel k matce domů.
Když jsem otevřela dveře, uviděla jsem matku, která byla vyhublá a hubená. Nejdřív nemohla uvěřit svým očím a pak se rozplakala. Po emotivním setkání mi matka nakonec řekla, co se skutečně stalo. Ukázalo se, že Andrej přivedl Mášu domů, když už byla těhotná. Snacha si okamžitě rozdělila všechny povinnosti: nosila dítě, Andrij pracoval a Máša dělala všechny domácí práce. To jí příliš nevadilo, protože než přišla Máša, bylo to stejné. Pak Máša porodila a o dítě se starala matka. Když synovec trochu povyrostl, Máša řekla, že dítě potřebuje víc prostoru a vlastní pokoj. Proto Maria našla matce pokoj v ubytovně.
Moje maminka je velmi hodná žena, a tak jsem se rozhodla souhlasit. Jen jsem nemohla uvěřit, že můj bratr tak klidně vnímá chvályhodné chování své ženy! Takový přístup si nenechám líbit. S bratrem sdílíme byt, a tak jsem se rozhodl, že jim nabídnu, aby odkoupili můj podíl. Okamžitě jsem nasedl do taxíku a jel za nimi. – Ten byt je z poloviny můj, takže ty chceš koupit můj podíl? – Jsi drzý! Nebyl jsi tu celé roky, matce jsi nepomohl a teď chceš peníze! Kde je tvůj soucit?” zeptal jsem se znovu: “Koupíš to, nebo to prodám jiným? Rozhodl jsem se, že jim dám nějaký čas na rozmyšlenou, a šel jsem k matce domů.
Večer za námi přišli a Máša řekla: “Jestli po nás budeš chtít peníze, budeš muset našeho syna vychovávat sama! Tehdy jsem si uvědomil, že o dítě vůbec nestojí – byli připraveni ho dát komukoli. Rozhodl jsem se, že jim nic nedám a svůj podíl převedu na bratra, ale oni chtěli od dítěte závěť. Tak jsme to udělali. Pak jsme se rychle sbalili a já odvezl matku a synovce ke mně do zahraničí. O několik měsíců později nám zavolal Andrij, že ho Máša opustila a odešla za jiným mužem. Byl velmi rozrušený a říkal, že je úplně sám. Rozhodl jsem se ho pozvat, protože to byl můj bratr. Andrej si pronajal byt a nastěhoval se ke mně, aby mohl trávit více času se svým synem. Co bys dělal na mém místě? Vzdali byste se své části bytu?
