Je mi 43 let, mé matce je 67 let. Žijeme ve stejném městě, ale každý na jiném konci. Stejně jako ostatní starší lidé i moje matka potřebuje neustálý dohled, ale nemůže se ke mně nastěhovat z jednoho důvodu – je zdravotní sestra a gaučový povaleč.
A není to jen žena v domácnosti. Ve svém bytě má čtyři kočky a tři psy.
Skoro nikdy ji nenavštěvuji. Krmí také všechny čundráky v okolí. Každou kopějku, kterou jí dám na léky, utratí za jídlo.
Všechno, co potřebuje, jí nosím sama, protože vím, že za jídlo ani léky neutratí. Nedávno jsme byli s manželem u kamarádů, manžel byl pryč, a tak jsme se rozhodli nechat auto u kamarádů a vrátit se domů metrem. Představte si mé překvapení, když jsem vystoupila z metra a uviděla matku sedět na podlaze a prosit o milost.
Nevěděl jsem, co si mám počít. Můj manžel byl také ohromen. Viděl, že beru peníze pro matku z obecného rozpočtu.A pak – ahoj, jsme tady. Co jsem měl s těmi penězi dělat? Ukázalo se, že moje matka šetří peníze pro své psy a kočky: na jejich krmivo a očkování.
Všechno to vypadá nešťastně, ale co byste si pomysleli, kdybyste viděli svou mámu v takovém stavu? Co by si myslela naše rodina, přátelé a známí? Samozřejmě si budou myslet, že já, taková nanicovatá dcera, jsem na svou matku zapomněla a nechala ji na holičkách. Teď chodím a hledám matku po všech ulicích. Vím, že ani po mém zranění s tím nepřestala, jen se teď přede mnou lépe schovává.
