Když jsem si prvního září všimla, že můj syn má ve třídě dvě dívky s nadváhou, řekla jsem mu, aby ty dívky nijak neurážel. Na rodičovské schůzce jsem si však všimla, že matka jedné z dívek pláče.

V naší třídě A byla dívka jménem Natalia. Od první třídy měla nadváhu. Tak moc, že se zdálo, že je hranatá. Naše první učitelka, Olga Pylypivna, nám dětem vštěpovala úctu ke všem kolem nás. K Natálii se chovala jako ke každému jinému dítěti. Nesmáli se jí, zvykli si, že je větší než my. Chlapec Saša, který špatně slyšel na jedno ucho a špatně mluvil, také nebyl šikanován.

Olha Pylypivna říkávala, že všechny děti jsou jiné a že je třeba respektovat všechny bez výjimky. Jak bylo stanoveno od první třídy a zůstalo až do maturity, třída byla vždy přátelská. Natálie měla svou spolužačku ráda. Všichni jsme to věděli a nikoho nenapadlo se smát. Na slavnostním předávání maturitních vysvědčení, když nám předávali maturitní vysvědčení a naše rodina a přátelé nám dávali květiny, Sašina matka plakala.

Myslela jsem si, že mu kytici nedá nikdo jiný než ona. Když Sašovi předávali vysvědčení, celá třída vstala a věnovala mu nejen květiny, ale také potlesk. Sašově matce zářily oči štěstím. Roky utíkaly jako voda. Nyní je můj syn v první třídě. Při prvním hovoru jsem si všimla, že v jejich třídě jsou dvě dívky s nadváhou.

Doma jsem synovi vysvětlila, aby si z těchto dívek nedělal legraci. Ale když se konala první rodičovská schůzka, matka jedné z dívek s nadváhou plakala. Říkala, že její Valju urážejí. Došlo to tak daleko, že dívka nechtěla chodit do školy.

Druhá dívka, Halyna, se bránila, když ji někdo urážel. Chlapci, kteří se jí dotkli, to schytali. Došlo to tak daleko, že rodiče těchto chlapců přišli do školy se stížnostmi na Halynu. Má bojovného ducha, říká její matka, a nenechá se urážet.

Dvě holky a jsou tak rozdílné. O rok později rodiče Valju přeložili na jinou školu. Snad ji tam nebudou šikanovat. Halyna si naopak své místo ve třídě vybojovala. Všichni se s ní snaží kamarádit, dokonce i kluci. Když se někdo křivě usměje jejím směrem, odpoví Halyně.

Jsou to tak rozdílní lidé, rozdílné osudy. Nejdůležitější je naučit se bránit a nenechat si ubližovat. Když srovnám své a synovo dětství, mohu říci, že hodně záleží na učitelích. Jsou to oni, kdo musí žákům vše vysvětlit a naučit je respektovat ostatní.

Related Posts