Byl to obyčejný všední den. Po hodině boxu jsme se synem stáli na zastávce a čekali na autobus. Na zastávce se objevila rodina složená z rodičů a syna.
Zpočátku vypadali jako obyčejná rodina, ale okamžitě upoutali naši pozornost, protože otec rodiny byl velmi podobný mému manželovi. Jejich podoba mě velmi překvapila. Ale nebyl jsem jediný, kdo si té podoby všiml. Můj syn, který k nim mimochodem přiběhl, popadl muže za ruku a vykřikl: “Tati, máš být v práci! A kdo je tohle? Je to konečně můj nový bratr?
Ale počkejte, to nejlepší teprve přijde! Ve stejném okamžiku se jeho žena otočila ke svému muži a vrazila mu facku! Nikdy jsem v ničích očích neviděl takový hněv. Dokonce zčernala vztekem, začala na manžela vrčet, nenechala si nic vysvětlit, bila se do hrudi a plakala.
Tady máš přesčasy! Podívej, ty a tvůj syn jste skoro stejně staří!” – a věř mi, že to jsou něžná slova ve srovnání s tím, co křičela. A co já? Stál jsem tam úplně zmatený.
Samozřejmě jsem se mu snažila vysvětlit, že její manžel byl jen velmi podobný tomu mému, takže můj syn byl nostalgický.
Manžel se také snažil svou ženu uklidnit, ale jeho pokusy byly neúspěšné. Jeho žena se nedala uklidnit, křičela z plných plic. Jak se asi v tu chvíli cítil strůjce skandálu? Se zájmem sledoval a upřímně nechápal, proč se jeho otec hádá s nějakou tetou. Naštěstí náš autobus přijížděl zanedlouho. Nastoupil jsem do autobusu a znovu se zavlnil. Celý den jsem přemýšlel o této události.
Přišlo mi to vtipné, dokonce jsem se doma nahlas smála, když jsem si vzpomněla, co se stalo, ale zároveň mi jich bylo líto. Samozřejmě se nikdy nedozvíme, jak se před manželkou ospravedlnil, ale nemyslím si, že je dobré říkat, že to dítě to špatně pochopilo. U večeře jsme se synem manželovi o incidentu vyprávěli. Smál se až k slzám. Ale pak jsme toho chudáka společně zakódovali. Jeho žena se ho ani nesnažila poslouchat.
