Vadym spěchal domů. Ráno mu manželka oznámila, že čeká dítě. Vadim se rozhodl Vitalinu překvapit. Spěchal tedy připravit slavnostní večeři. Koupil jsem ovoce, protože teď holčička potřebuje vitamíny nejvíc. Je tak šťastný. O děti se snaží už tři roky a teď – konečně.
S radostí jsem zašel do klenotnictví, zalíbily se mi náušnice, které jsem hned koupil manželce. Udělají jí radost. Když byl stůl krásně prostřený, konečně se otevřely dveře a vešla Vitalina. Byla bledá, rychle přešla k posteli a lehla si. Bylo jí špatně.
Vadym chtěl zavolat záchranku, ale jeho žena řekla, že je to normální. Když se trochu uklidnil, posadil se vedle ní. Celý večer si povídali. Stůl zůstal nedotčený. Ale to nevadilo, pokud se Vitalina cítila lépe. Manžel se na svou milovanou ženu podíval se soucitem. Čas rychle ubíhal. Nakonec přišel porod. Vadym byl při čekání na narození svého dítěte velmi nervózní.
Nakonec mu sestra sdělila, že se narodil syn, ale hned mu řekla, že lékař na něj čeká ve své ordinaci. Překvapený muž se vydal za sestrou. Lékař nechodil kolem horké kaše. Řekl, že chlapcův stav je uspokojivý, ale je tu jeden problém. Jeho nohy. Něco není správně srostlé, takže chlapec nebude moci chodit.
“Mimochodem, vaše žena napsala odmítnutí,” řekl lékař. Vadym se na něj překvapeně podíval. Kdy se jí to podařilo? Jen jsem o tom přemýšlel, ale šel jsem do Vitalinina pokoje. Ležela zády ke zdi. Manžel prosil svou ženu, aby to nedělala. Ať si to rozmyslí, protože ten chlapec je nevinný. Potřebuje pomoc, jejich pomoc, pomoc svých rodičů.
Vitalina si však stála za svým. Navíc přišla její matka a naléhala, aby se Vadym syna vzdal. Měli by další děti, zdravé. Muž je mlčky opustil. Sbalil věci své bývalé ženy, vyměnil zámky na dveřích, aby se bez něj nedostala do bytu. Koupil dětskou postýlku a kočárek.
V obchodě s dětským oblečením požádal prodavače, aby mu pomohli vybrat vše, co potřebuje. Když Maxima propustili z nemocnice, šel si syna odvést domů. Nejprve si vzal mateřskou dovolenou. Pak si na internetu vyhledal informace o dětech, jako je jeho syn. Pro jednoho muže s dítětem je to těžké, ale zvládne to. Našel si práci, ale moc mu to nepomohlo. Teprve soused mu řekl, že ve stejné vesnici žije babička. Ta o takových nemocech ví.
Můžete k ní vzít Maxima. Pokud vám nepomůže, nevezme si ho. Vadym se rozhodl odejít. Neměl co ztratit, jen peníze na taxík. Když jsme dorazili na místo, nebyla to moje babička, ale docela mladá žena. Hned řekla, že nám pomůže. Její manžel souhlasil, udělal by cokoli, aby synovi pomohl. O šest měsíců později se dítě plazilo po Valentinině domě.
Vadymovi se žena líbila, i když byla o sedm let starší. Během doby, kterou spolu strávili, se muž nechtěl rozvést. Řekl o tom Valentině. I ona k Vadymovi a jeho synovi přilnula celým svým srdcem. Proto na manželovu nabídku k sňatku kývla. Konečně má Maksym matku a Vadym manželku. O dva roky později se Vadim ve stejné porodnici setkal s Valentinou a jejím druhým synem. Vitalina šla zrovna kolem. Poznala Vadyma a Maksyma, který pobíhal kolem a říkal “mami, mami, ukaž mi blatík”.
