Innu, která se vrátila od rodičů, její manžel nepotkal. Na nádraží. Už poněkolikáté. Pokaždé si najde výmluvu. Je to práce nebo neodkladná schůzka… U vchodu na nádraží stála pětatřicetiletá smutná žena. – Cítíte se špatně? – Přistoupil k ní čtyřicetiletý muž. – Smutná. Muž jí nevyšel vstříc. – Nezlobte se. Říkal, že se necítí dobře. – Vidíš, že se necítí dobře.
Dovolte mi, abych vás svezl. Jmenuji se Anton… – A já jsem Inna… – Sergeji, čí pudr a rtěnka jsou v naší ložnici? Já se nelíčím,” mávl rukou muž a vyšel na balkon. V tu chvíli mu na mobil přišla zpráva: “Miláčku, nechala jsem u tebe pudr a rtěnku. Teď už je jasné, proč se s ní manžel nesetkal – snažil se zahladit stopy po její zradě, ale nepodařilo se mu to. Ještě téhož dne Inna vyhodila manžela z domu a podala žádost o rozvod.
“Místo abys vyhodil svou ženu, přišel jsi za mnou?” “Ale tohle je její předmanželský byt, jak ji můžu vyhodit?” řekl Sergej. Tak se můžeš soudit o polovinu bytu a budeme mít vlastní byt,” trval na svém Toma. Inna jela domů z práce rozrušená. Sergej jí zavolal, že si nárokuje polovinu jejího bytu. Buď mu zaplatí polovinu ceny bytu, nebo se k ní nastěhuje se svou přítelkyní.
Z mužovy drzosti se jí zatočila hlava a zastavila auto, aby se vzpamatovala. “Dobrý den,” přistoupil k jejímu autu Anton, “vidím, že máte zase potíže. Jak vám mohu pomoci? Inna mu řekla o manželově telefonátu: “Mám dobrého právníka.
Ten případ vyřeší tak, aby tvému manželovi nic nezůstalo. O měsíc později soud Serhiyovu žalobu zamítl. – Děkuji, Antone. Jsi můj anděl strážný. – Víš co, Inno? Měla by sis mě vzít. Zamiloval jsem se do tebe na první pohled. A tvůj anděl strážný bude vždy s tebou.” – Pokud vždy, pak souhlasím.
