Jsou to dva dny, co rodiče mé snachy koupili novou televizi, aniž by mně a mému dítěti poslali peníze. Už jsem na tento příběh zapomněla a ani jsem nedoufala, že bych nějaké peníze dostala. Večer mi ale zavolal syn a řekl: „Mami, vím, že máš nějaké našetřené peníze a důchod, takže zatím budeme žít z těchto peněz. Jenomže my teď máme vlastní plány, které vyžadují investice.“
– Nemáš tam nějaké svědomí? Dělej si, co chceš, je to přece tvoje dítě,“ řekla jsem a zavěsila telefon, aniž bych čekala na odpověď. Můj syn a snacha odjeli za prací do zahraničí. Samozřejmě všechno chápu, ale tohle už zachází příliš daleko: chtějí mi nechat vlastní dítě úplně napospas.
Mně jeho výchova nevadí a nedokážu si život bez něj ani představit. Ale říkám jim, prosím, pomozte nám alespoň finančně, abychom neměli žádné nouze, abych mohla koupit vše, co vaše dítě potřebuje. Nikdy jsem penězi neplýtvala, vždycky mám všechno naplánované a spočítané, jen to, co dítě potřebuje. Chystala jsem se jít spát a za pár minut mi volala snacha.
Nejspíš jí začal můj syn oponovat a řekl, že peníze má poslat.“ – Řekni mi, prosím tě, proč se s námi hádáš a pořád nám vyčítáš našeho syna, který je i tvým vnukem? Řekl jsem vám, že si můžete dělat, co chcete. Pokud se nestaráte o své vlastní dítě.
– Stačí, když budete s vnukem tiše sedět. A nepleť se nám do vydělávání peněz v cizině, život tady taky není jednoduchý a my se trápíme.“ – Víš co, Ljubo, na co potřebuju tvoje peníze? O peníze nejde, jen si vezmi letenku a přijeď za synem, protože on už zapomněl, jak vypadáš. Místo abys po nás chtěla peníze, měla by ses starat o svého vnuka. A než jsem stačil cokoli odpovědět, uslyšel jsem, že se hádají, a snacha zavěsila telefon. Celý večer jsem se nemohla vzpamatovat z toho, jak se ke mně chová, a musela jsem si oddechnout. Pozdě večer mi syn zavolal a omluvil se za své chování a chování své ženy, ale řekl, že svou ženu miluje a nemůže ji opustit.
Řekl, že se s ní pokusí promluvit a pošle nám peníze. Vysvětlil jsem mu, že po nich nebudu nic chtít. Nějak to zvládneme a necháme je žít v klidu.“ – Až se ve vás probudí svědomí, ujistěte se, že není pozdě. Serhij už na své rodiče myslí čím dál méně. Snažil jsem se syna znovu oslovit, ale láska a peníze jsou pro něj důležitější. Nechtěl mě poslouchat, ale řekla jsem mu, ať si u mě postaví nohy na nohy. Můj syn a jeho snacha už přes rok pracují v zahraničí a jen jednou poslali nějaké peníze svým přátelům, ale žijí si, jako by se jim dařilo dobře. A Sergej je mi líto, chápu, že potřebuje rodinu, ale jeho máma s tátou odjeli pro peníze. Dávám tomu dítěti všechnu vřelost a lásku, kterou mám. Nevím, jak mám synovi vysvětlit, že žije špatně.
