Když Anton své ženě oznámil, že o víkendu opět odjede, Annu to rozrušilo. Má v náručí roční dítě, je s ním velmi unavená, dělá všechny domácí práce a on jen chodí ven s kamarády. Ale když se Anton rozhodne, že půjde, tak půjde. Jeho kamarád se ženil a on musel jet. Hannin názor mu nevadil. V pátek odpoledne odešel z práce rovnou na rozlučku se svobodou.
V pozdním odpoledni začalo být dítě rozmarné. Anna mu změřila teplotu a ukázalo se, že má vysokou teplotu. Zavolala manželovi, aby přišel, ale Anton zavěsil s tím, že mu asi rostou zoubky a že to není nic vážného. Dítěti však bylo stále hůř. Hanna zavolala záchranku a rodiče. Pokusila se zavolat manželovi, ale ten si vypnul telefon. Rodiče přijeli ve stejnou dobu jako sanitka.
Lékař uvedl, že dítě trpí vážnou nemocí a potřebuje ústavní léčbu. Dítě bylo přijato do nemocnice. Ráno ji a dítě navštívili rodiče Anny a přinesli jim jídlo a potřebné věci. Anton přišel domů pozdě, viděl, že nikdo není doma, usoudil, že jeho žena a dítě jsou u rodičů, a Anně ani nezavolal.
Další dva dny také chodil ven s přáteli a teprve v pondělí se dozvěděl, že jeho žena a dítě jsou v lyceu. Mluvil s manželkou a ptal se, kdy se vrátí domů, a Anna mu řekla, že v nemocnici zatím o propuštění nic neřekli.
Slíbila, že mu zavolá, až budou propuštěni. Požádala ho, aby jí už nevolal, protože se dítě budí a zlobí. Když byla Anna propuštěna, zavolala rodičům. Ti se s ní setkali a nabídli jí, že u nich může nějaký čas zůstat. Hanna souhlasila, ale nechtěla vidět svého manžela.
Večer jí muž zavolal, aby se zeptal, proč mu nezavolala. “Jsi zaneprázdněný, tak jsem se rozhodla, že tě nebudu obtěžovat,” řekla Anna šibalsky. “Ale kdy se vrátíš domů?” zeptal se. Jsi nespolehlivý člověk a nejsem si jistá, jestli se k tobě někdy vrátím.
