Vadymovi zavolala jeho žena, která ležela v nemocnici, a řekla mu: „Přines si zítra dvě lahve minerálky. Jednu pro sousedku Olenu. Vůbec nikdo ji nenavštěvuje. Kup jí ještě něco sladkého. Vadym nasbíral celou sadu: pomeranče, čokoládu, džusy a nějaké buchty. Když vešel do pokoje, hned si všiml, že Alena je velmi hezká a přitažlivá dívka.
– „Ale no tak, neotravuj mě. Nebo počkej, já ti ty peníze vrátím: to mi vždycky říká táta. A já chci být opravdu slušná jako moje maminka. Vadym takový nátlak nečekal a peníze si vzal, aby Olenu neurazil. Takhle to pokračovalo několik dní a Olena byla vždycky vděčná za to, co jí Vadym přinesl. Jednoho dne Vadymovi zavolalo neznámé číslo.
Muž se představil jako Saša a řekl, že je Olenin otec. Dohodli se, že se sejdou v obchodě s alkoholem. Z dívčina otce se vyklubal velmi slušný člověk: dal Vadymovi láhev drahého pití a pozval ho na kávu do nedaleké kavárny. ─ Moje žena zemřela před třemi lety,“ začal rozhovor, když si sedli.
– Dělali jsme, co jsme mohli. Bylo to těžké. Rodiče pomáhali, jak jen mohli. Tchán se rozplakal. Jednoho dne ho srazilo auto. Tchyně už další ránu neunesla a spáchala sebevraždu. To se stalo během jediného roku. Olena a já jsme zůstaly samy. Už jsem neměla sílu. Nemám žádný osobní život. Dělám všechno pro to, abych zajistila svou dceru.
Pracuji od rána do večera. Jak vidíte, moje dcera byla přijata do nemocnice. Najala jsem si zdravotní sestru, protože jsem ji nemohla navštěvovat. Myslela jsem si, že je dcera v pořádku. Nikdy si nestěžovala. Ale situace byla špatná: nebylo o ni postaráno. Naštěstí tam byla vaše žena, která si všeho všimla. Jsem vám velmi vděčná, vždy vám budu pomáhat, jak jen budu moci.
Tento rozhovor zanechal ve Vadimovi neznámý a velmi hřejivý pocit v duši. Cestou domů uviděl smutnou dívku. „Kdo je to smutný? Jdi si po svých,“ odpověděla dívka. „Dnes máme speciální nabídku: za každou krásnou dívku, která pláče, bonboniéru.“ Vadim vytáhl krabičku, kterou mu Saša dala. „To je pro mě? Ano, vezmi si ji! Moc vám děkuji. Velké lidské díky.
