Asi před 12 lety mi zemřela matka. Táta tu zprávu nesl velmi těžce, takže pro mě bylo důležité být s ním, kdykoli to bylo možné. Málokdy jsem chodila ven s kamarády, protože jsem hned po škole spěchala za tátou, aby nebyl zase sám se svými myšlenkami. Právě při studiu na univerzitě jsem se seznámila se svým budoucím manželem.
O rok později jsme se vzali a narodila se nám dcera. Bydleli jsme u tchána, protože má docela velký dům, a on nás požádal, abychom se k němu nastěhovali, abychom se nemuseli potulovat po podnájmech a byli mu blíž. Manžel se styděl, že většinu dne sedí u televize a žije z minimální mzdy, zatímco tchán vydělává čtyřikrát nebo dokonce pětkrát tolik, chodí sportovat a vypadá lépe než on.
Pak jsme s manželem začali mít domácí konflikty, a když byly naší dceři dva roky, rozvedli jsme se. Zůstali jsme jen my tři: já, dcera a otec. Ať už se s mým osobním životem stalo cokoli, byla jsem ráda, že mám možnost zůstat s otcem, ale netrvalo to dlouho. Jednoho léta odjel otec do sanatoria a setkal se tam s Marií. Oblíbili si jeden druhého a po návratu domů zůstali v kontaktu.
O několik měsíců později se otec přestěhoval k Mary, která, ačkoli měla dvě děti a vnoučata, žila sama. O šest měsíců později se rozhodli, že se vezmou. Před podpisem jsem se seznámil s Marií. Působila na mě jako poměrně chladná, ale velmi milá žena. Na matrice vypadali jako mladý zamilovaný pár. Den byl plný hřejivých okamžiků, dojemných slov a krásných chvil.
Celý den jsem se snažil spřátelit s Mariinými dětmi, ale z nějakého důvodu se mi neozývaly a ke konci jsem to vzdal a rozhodl se, že se nebudu vnucovat.Pak k nám domů začal chodit otec jen kvůli práci – aby něco vyzvedl z domu. V takové dny neochotně poseděl s mou vnučkou několik minut a rychle odešel. Ani jsme neměli čas se s ní podělit o novinky. Pak se začal pomalu vytrácet. Nepřišel na oslavu mých narozenin – měl moc práce, a druhý den, ejhle – šel na grilovačku s manželkou a jejími příbuznými.
O svátcích mi nevolal, telefon mi zvedal jednou za čtyři dny. Taková slova jsem od ní nečekal. “Možná by ses měla přestat plést tátovi do života? Už tě máme plné zuby. Nechte ho žít v klidu, už si s vámi vytrpěl dost. To je ještě dobré. Byl jsem naprosto šokován, když jsem stejná slova slyšel od svého otce. Od otce, kterému jsem dal svá nejlepší léta.
Dnes se svým otcem vůbec nekomunikuji. Ta slova byla v našem vztahu poslední. Jediný problém je, že zatímco on si užívá svých nových příbuzných, já mám jen svou dceru, protože kromě něj a dcery nikoho jiného nemám.
