Sophia byla konečně těhotná. Ale jedna věc ji rozrušila. Ten muž chtěl jen syna, na dívku nechtěl ani pomyslet.
A ultrazvuk nedokázal určit pohlaví dítěte. Při třetím ultrazvuku lékař s jistotou řekl, že se narodí holčička. Nicholas byl velmi rozzlobený a okamžitě opustil ordinaci. Když Sophia opouštěla nemocnici, viděla, že muž už odešel. Několikrát mu volala, ale on telefon nezvedal. Domů přijela autobusem.
Sotva jsem vylezl do třetího patra. U dveří stál velký kufr s jejími věcmi. “Jestli se narodí holčička, budeš vychovávána sama.” Zvedla těžký kufr, vytáhla ho ze dveří a posadila se na lavici. Najednou se jí zvedl žaludek, udělalo se jí špatně a začala plakat.
Oslovila ji sousedka, teta Dáša. Ta strávila polovinu života jako porodní asistentka. Když viděla dívčin stav, uvědomila si, o co jde, a okamžitě zavolala záchranku. Sofie byla okamžitě převezena do porodnice. O několik hodin později mladá matka porodila dvě děti – dceru a syna. V den propuštění z porodnice se její rodiče setkali. K Sofiinu překvapení přijel Mikuláš. Všichni se rozzářili. Přišel a políbil svou ženu.
Dal jí kytici rudých růží. Pak vzal svého syna do náruče a začal ho objímat. Dívka tomu ani nevěnovala pozornost. Sophii se to nelíbilo. Nicholas se otočil a řekl jí, aby nechala jeho dceru v nemocnici, protože ho nepotřebuje.
Ten syn je jiná věc. Sophia byla obklopena. Házela kytice na zem, zvedla syna Nicholase a seděla s oběma dětmi v autě svých rodičů. Nakonec křičela na manžela, že už se nikdy neobjeví a ať děti navždy zapomenou.
Nicholas byl v depresi, tohle nečekal. Sofie později podala žádost o rozvod. Potkala dobrého muže, ale ještě se nevdala. Vychovává své děti a je velmi šťastná.
