– Jen si to představte. Ty tam budeš studovat na lékařské fakultě a já na polytechnice, co může být lepšího? Budeme spolu studovat, připravovat se na zkoušky, vařit, dívat se na filmy…” Anton mluvil o společném bydlení. Margarita a Anton spolu chodili už dva roky
. Přežili přísné rodiče, zkoušky, hádky a mnoho dalšího. Teď však bylo nejdůležitější přesvědčit rodiče Margo, aby jí dovolili přestěhovat se do stejného města jako Anton, zatímco dívčina matka měla plány v Moskvě. Margo upřímně nechápala, proč jí rodiče nechtějí dovolit studovat tam, kde by chtěla, protože na všech lékařských univerzitách se učí totéž: “Medaile, odznak TRP, certifikát s nejvyššími známkami, první místa na soutěžích… a budou za tebe bojovat. Můžeš jít na Mars, všechny dveře jsou ti otevřené, a ty…” křičela matka. “Nech toho!” namítl najednou její otec, vždycky tichý, “její diplom, ona má studovat, ne ty.
Jestli chce, ať si podá přihlášku, na nás to nezáleží. Margot přepadlo štěstí, protože se viděla jen s Antonem a v jednom domě s ním. O šest měsíců později si Margot a Anton zařizovali nový pronajatý dům. Společné bydlení nebylo takové, jaké si Margot představovala. Pracovala od rána do večera a Anton se choval jako malé dítě, které chce jen nakrmit a uložit do postele. Na domácí úkoly nezbýval čas na učení. – Co bude dnes k večeři?” zeptal se Anton jako obvykle.
– Aha, učím se na zkoušky, neměla jsem čas nic uvařit. V lednici zbyly nějaké těstoviny od oběda.” – Dobře, zatímco ty prostřeš stůl, já si trochu zahraju,” řekl Anton dřív, než to stihl doříct. Margot neřekla nic. Potichu opustila své poznámky a odešla do kuchyně. Margot měla za dva dny dovolenou. Celý den strávila u plotny a teď seděla v obývacím pokoji, krájela zeleninu a zároveň četla fyziologii a snažila se naučit alespoň prvních padesát stránek ke zkoušce. “Antone, jdeš přesně na čas,” řekla, když uviděla chlapce na chodbě, “pomůžeš mi, ano? Ani jsem si nestihla vysušit vlasy.
– “No, Magroši, ty jsi všechno tak krásně nakrájel, a já si to všechno vezmu a sním, nestojí to za to riskovat,” zasmál se Anton, políbil Ritu na tvář a s telefonem v ruce se svalil na pohovku. O tři hodiny později přišli za párem Margotini rodiče.
Zatímco dcera objímala otce a přijímala gratulace, matka si všimla dárku na okenním parapetu: “Jaké krásné květiny! “Antoš, ty jsi vyrobila ty?” zeptala se Margo matka a mile se usmála. Dívka se na matku provinile podívala. “Ráno mi je dali spolužáci… ano, jsou krásné. Margot se ještě nikdy necítila tak trapně. Anton jí nic nedal, jen řekl, že ten měsíc zaplatí účet za služby. Všichni se posadili ke stolu, ale Rita tam nebyla. “No dobře, zase kazíš všechnu legraci,” řekl Anton, otevřel dveře do ložnice a uviděl Margot, jak se učí.
“Toš, musím dělat zkoušky a ještě jsem nepřečetla ani první stránku. “Zábava počká,” odpověděla Margot. “Kdy se z tebe stal takový tupec? Dřív jsi uměl všechno. Co se s tebou stalo?” S tím Anton zabouchl dveře a odešel do kuchyně, kde už Margotin otec oslavoval narození své dcery. Margot se zvedla z Antonova poplachu. Spala oblečená a s knihou v ruce. Už nemohla spát, a tak šla uklidit následky dovolené.
“Páni, dokonce jsem si nastavil budík, abych vstal dřív a uklidil, než se vzbudíš,” řekl Anton a zezadu Margot objal. “Ano, slyšel jsem tvůj budík. Margot hodila houbu do dřezu a šla do ložnice. Všechny Antonovy věci naházela do kufru. Toho dne se Anton přestěhoval ke své matce a s Margot už nikdy nepromluvili. Ten byl v šoku, že se s ním tichá a milá Rita jako vždy po třech letech vztahu tak snadno rozešla. Když Anton odešel, Margarita přistoupila k zrcadlu a zasmála se: ve svých bujných vlasech uviděla šedivý vlas.
