“Jsem vdaná už pět let. Všude se mě ptají, kdy už konečně budeme mít dítě. Byl to obrovský tlak, zejména ze strany tchyně, která občas brblala, že má přece jediného syna a teď musí mít vnouče. Manžel si také přál miminko, ale mě nepřesvědčil. Teď po porodu lituji, že jsem řekla ano.
Jsem vdaná už pět let
S Rafalem jsme manželé už pět let. Vycházíme spolu docela dobře. Vždycky jsme spolu vycházeli velmi dobře a měli jsme hodně společného. Líbí se mi i po fyzické stránce. Vím, že toto manželství je opravdu velmi dobré. Plánovali jsme mít děti? Někde jsme o tom mluvili, ale nikdy to pro nás nebyla priorita. Věřila jsem, že časem přijde ten správný čas, kdy budu chtít další dítě. Bohužel jsem nakonec podlehla tlaku a teď toho lituji.
Všichni kolem trvali na dítěti
Všichni kolem se ptali, kdy se konečně rozhodneme mít dítě. Zvláště tchyně toto téma neustále otevírala. Říkala, že má jediného syna a teď by si moc přála vnouče a kdo jiný by jí ho měl dát než Rafal. Při každém setkání zdůrazňovala, že jsme manželé už tolik let a já stále nejsem těhotná. Dokonce se mě ptala, jestli nemáme problémy s plodností. Strkala nos do věcí, které jí nepatřily. Nakonec mě to tlachání přestalo bavit a podlehla jsem jejímu nátlaku. S manželem jsme se rozhodli, že si dítě pořídíme. Když jsem porodila dceru, necítila jsem vůbec nic. Byla jsem v šoku. Čekala jsem ten velký příval lásky, ale už je to pár měsíců a já se na své „dítě“ stále těžko dívám.
Můj život je hrozný
Stydím se o tom mluvit, ale dnes je můj život hrozný. Nemůžu se smířit s tím, že mám dítě, o které se nechci starat. Pořád pláče a já nikdy nevím, co se děje a jak ho utišit. Je to opravdu těžké a nikdo mi nechce pomoct. Moje tchyně byla tak ochotná a říkala, že vždycky přijede. Teď k nám nejezdí vůbec, protože nečekala, že by batole mohlo být tak vznětlivé.
