Když jsem otěhotněla, při prvním Y3D nám řekli, že budeme mít dvojčata. S manželem jsme z té zprávy byli v trojnásobném šoku. Bylo to tak těžké. Nejstaršímu je 10 let a rozhodli jsme se, že budeme mít kluka, ale nakonec z toho byly dvě. Ale nedá se nic dělat, budeme vychovávat další dvě. Je to tak úžasné! Vždycky jsem se ptala doktora v nemocnici: „Je všechno v pořádku? Zdá se mi, že se hýbe jenom jedno.“ A tak jsem se zeptala. Ale lékaři mi vždycky odpověděli: „Všechno je v pořádku.“ V den mých narozenin mě přišli navštívit rodiče a sestry. Seděli jsme a slavili. Já jsem si šel odpočinout. Druhý den brzy ráno jsem běžela za manželem a řekla: „Vezmi mě do porodnice…“ řekla jsem mu.
Odvezl mě tam a za hodinu jsem porodila trojčata.
Dva lékaři mi odrodili děti. Vzali si obě děti a odešli. Najednou jsem uslyšela křik: „Stůjte!“ Křičela celá porodnice. Likap přiběhl zpátky se dvěma dětmi, byly zmatené. Když jsem se na ně podívala, byli zmatení: odkud jinud by mohlo být dítě? Po chvíli mi dali telefon a řekli: „Zavolejte svému manželovi. Teď jsi v šoku, manžela vyděsíš, my ti budeme diktovat a ty budeš mluvit.“ A tak jsem se vrátila. Zvedla jsem telefon a řekla: „Míšo, jestli řídíš, tak zastav“. Odpovídá: „Jsem doma.“ Říkám mu: „Tak si sedni“. Posadil se a já řekl: „Já jsem porodila, všechno je v pořádku“. On řekl: „Já jsem porodil: „A kdo rodil?“ Odpověděla jsem: „Dva syny a sladkou dceru.“ Chvíle ticha, pak hlasitý smích a on říká: „Kde jsou dva, tam jsou tři“. Přivedli mi mé tři děti; bylo to nezapomenutelné.
