Nina je za Tolia provdaná tři roky. Žijí ve městě, ve vlastním bytě. S tchyní vycházejí dobře. A s čím by si nerozuměli, když bydlí ve svém domě na vesnici?
Každé jaro zve Marie Stěpanovna mladé lidi, aby jí pomohli s domácími pracemi: uklidit dvůr po zimě, zrýt zahradu, zasadit, zalít… Letos se Tolia vzbouřila: “Proč bychom měli pracovat na vaší zahradě, když si můžeme všechno koupit v obchodě! Ale jeho matka se urazila a řekla, že její syn nechce matce pomáhat.
Udal ho. V sobotu jsme přijeli k ní domů.” Kde je Halia a její manžel? “Proč nepřišli?” zeptal se Tolia na svou sestru. “Něco chytla, bojí se, že nás nakazí,” řekla tchyně. Tolia jí nevěřil, protože jeho sestra chodila matce pomáhat jen zřídka, ale nehádal se. Mladí lidé šli pracovat pro Marii Stěpanovnu.
Pracovali až do setmění. Povečeřeli jsme. Pak tchyně požádala snachu, aby umyla nádobí, že se dnes necítí dobře. Unavené a vyčerpané šly Nina a Tolia spát. Manžel okamžitě omdlel, ale žena nemohla usnout. Zazvonil telefon: “Zdál se jim sedmý sen. Půlku už mají za sebou, zbytek dokončí zítra. Taky řeknu Nince, aby umyla podlahu… A ty přijď příští týden.
Ty si odpočineš, my budeme grilovat… Ne, nepozvu Tolju a Ninu… Jsi moje dcera, záleží mi na tobě, a Nina je moje snacha, proč by mi na ní mělo záležet? Ráno Nina řekla manželovi, co zaslechla. “Připrav se, jedeme domů,” řekl Tolia své ženě.
Ještě tu zbývá udělat polovinu práce, že? “Zahrada ještě není zrytá,” strachovala se tchyně. “Za týden přijede Galina s manželem a místo grilování můžou pracovat za vás. My už tady nehneme ani prstem,” odpověděl jí syn. Tolia a Nina nasedly do auta a odjely.
