Moje sousedka žila se svým manželem asi 40 let. Nikdo z nás je nikdy nepovažoval za oddělené. Nikdy jsme ani neslyšeli, že by se hádali nebo že by měli nějaké neshody. Pak se rozhodla podat žádost o rozvod. – „Byli jste spolu celý život, co je s vámi? Už mě nebaví to všechno snášet. Jsem unavená z toho, jak neustále ve všem ustupuju. Rozhodla jsem se, že budu žít sama za sebe alespoň ve stáří. Sama. Bez něčích hloupých pokynů. Vzpomněl jsem si, že v podobné situaci byl můj blízký přítel. Žila s manželem dvacet let, měli děti, dům, farmu – a najednou rozvod. Ještě to ani neřekla rodičům;
Věděla jsem to jen já a možná pár dalších lidí. A nejhorší je, že takových rodin je tolik. A proč všechno tají? Bojí se, že se to dozví sousedé? Nedávno jsem byl na dače. Naše SNT je neuvěřitelně přátelské, každý ví o každém. Když jsem se zabývala kopřivami, přišel ke mně soused a povídá: „Slyšel jsi ty zprávy? Ludčin manžel odešel na onen svět. Prý nevydržel další mejdan… A Lyudka je moje sousedka. Neuvěřitelně milá žena středního věku. Před pár lety jsme si koupily letní dům hned vedle sebe. Nikdy se netajila tím, co se jí v životě děje.
Co zde můžete skrýt? Všichni slyšeli jejího manžela, když se vrátil na daču z jiného večírku. Dělal povyk kvůli čemukoli. Nedávno žili odděleně, ale tchyně řekla, že takového syna nechce, a tak zůstali pod jednou střechou. A tady je ta novinka – už toho má dost. Nechal jsem kopřivy kopřivami a šel k ní domů. Zaklepal jsem a ode dveří jsem řekl: -“Poslyš, já ani nevím, jestli ti mám soucítit, nebo gratulovat. Vypadá to jako špatný vtip, ale vzpomínám si, jak od něj loni v létě utekla do lesa. Byla vyděšená, chudinka. Tehdy jsem se jí zastal. Vzal jsem hořící poleno z ohně a hnal se za tím neurvalcem. Zdálo se, že to zabralo. Samozřejmě, že ten člověk dostal pořádnou výslužku, ale na přípitek „Na svobodu“ se nezapomnělo…
